Proč nutně potřebuji TARDIS

Dopsala jsem příspěvek o návštěvě Zámośći nezapomeňte kouknout. Tento článek je pokračování mého velikonočního cestování. První část zde.

Den 5 (út)- Cesta do Olomouce, Brno

Jako obvykle jsme dojeli jen tak tak. Vlak mě překvapil jel přesně podle jízdního řádu. Luizu jsem vyslala do města a šla si vyřídit své záležitosti, kvůli kterým jsme dělali zastávku v Olomouci. Sešli jsme se na oběd (i s mými kamarádkami). Špagety byli opět výborné. Byl to zvláštní pocit zase "doma". Po obědě jsem stihla ještě vyřešit koleje na další rok - úspěšný to den.

Tančiti swing zakázáno

Po dalších dvou hodinách a jedné čokoládě jsme byly v Brně. Pršelo. To jsem nečekala (v Olomouci byl krásný "letní" den). Moje plány počítali se sluníčkem. Vešli jsme do ementálu (nevím jak se ta budova jmenuje, ale vypadá tak když pominu že je to bílá budova) Najedli se. Šli do kapucínské krypty. Ondra (kamarád z Brna, prezident České asociace famfrpálu) s námi nechtěl jít. Chápu, jednou a stačí. Představa, že tak jednou bude má tělesná schránka vypadat mi přijde nechutná rozhodně bych se radši nechala rozložit kořeny nějakého stromu. (Ach to je ale morbidní)

Ondra na nás čekal na zelňáku (Pokud to nevíte je pojmenován podle zelí :P). Napadlo ho vzít nás do katedrály a bunkru pod Špilberkem. Obě místa byla dobrou schovkou před deštěm. Bunkr mě překvapil myslela jsem, že kryptou jsem už viděla všechny brněnské turistické atrakce (když nepočítám přehradu a Veveří). Rozhodně ho můžu doporučit je to pojaté vtipně-edukačním způsobem.

Stůj střela

Den 6 - výlet do Vídně

Po včerejší smůle s deštěm jsem se bála, abychom ve Vídni zase nemokly. Předpověď počasí byla příznivá tak jsme jeli. Z nádraží jsme to vzali na belveder a pak metrem na Stefanplac. Katedrála sv. Štěpána na mě kdysi udělala velký dojem, jenže tentokrát my připomínala obří past na turisty.  Celé náměstí bylo přeplněné. Naháněči s lístky na koncert hned před vstupem, kočáry s koňmi na levé straně a navíc se katedrála opravovala. Uvnitř panoval stejný hluk jako v panteonu (takže to kouzelné ticho bylo fuč). Byla jsem zklamaná. 

Další zastávka Muzeum hudby mi zlepšila náladu. Představili nám zdě Vídeňskou filharmonii, nejznámější hudební skladatele a taky jsme měli možnost se na hudbu podívat z laboratorního hlediska. Do odjezdu zbývali ještě 3 hodiny a tak jsme se šli k Albertýnu a opeře. Sedli si do parku a pojedli babiččin mazanec. Pak už jsme jen procházeli okolo historických budov, jejichž fasády procházely čištěním. Náhodou jsme narazili na  Votivkirche, což je nádherný chrám do kterého svítilo slunce přes barevné vitráže a nezavítalo moc turistu. To bylo opravdu magické.

TARDIS Vídeň (naneštěstí neuměla cestovat časem a prostorem :( )

A nyní se dostáváme k tomu proč bych potřebovala TARDIS, která umí cestovat časem a prostorem. V 18:39 nám jel vlak z hlavního nádraží 18:00 jsme vyrazili od Votivkirche. Jeli jsme metrom. ... a ... Tentokrát jsem ani nemohla vlaku mávat, než jsme se zorientovali na kterém nástupišti, že je, byl už dávno na cestě. Čekala bych po předchozích zkušenostech, že to vezmu klidně jakožto racionální vyrovnaná bytost. Nepovedlo se dostavil se nejhorší záchvat paniky jaký jsem kdy zažila. Nemohla jsem najít žádnou wifi. Luiza nějakou našla a zeptala se mě (naprosto naivně) co má hledat. Byla to šílená situace. opravdu je lepší být v takových situacích klidný neřvat a nepobíhat jako zplašené kuře (kéž bych věděla jak to ale udělat). Automaty na lístky nám nabízeli nějaký spoj za 60 euro. Naprosto nepřijatelné. Naštěstí mě zachránila maminka a koupila mi online lístek do railjatu. Moje panika byla naprosto zbytečná nikdo se totiž neobtěžoval nám lístky cestou do Brna kontrolovat. 

Den 7 - palačinky, famfrpál a ... no čtěte dál

Luiza si ze dvou možných spojů vybrala ten v 5 ráno, aby se mohla pak dospat v Lublinu. vstala jsem sní (asi ve tři) a doprovodila ji na zastávku. Pak jsem se vrátila a spala asi do 8 spali jsme u jedné hodné známé. Klárka (její dcera) ten den maturovala. Snažila ji povzbudit,. Připomínala mi mě samotnou s dokonalou přípravou ale naprosto nervozní  (její příprava byla dokonalá ne ta moje). Opravdu to zvládla. Dopoledne jsem strávila na Špielbergu pod stromem. opisovala jsem si tam pěkně prezentace a okolo oběda za mnou přišla Zuzka s Kamčou. S nimi jsem se pak přemístila na palačinku a užila si celé odpoledne.

Večer jsem si šla zahrát famfrpál s Brno Banshees . Pokud se někdy budete v Brně nudit vřele doporučuji se  pokusit je najít v Lužánkách  (pokud tedy budou mít zrovna trénink). Měla jsem štěstí zrovna měli speciální odrážečský trénink (zaměřený na ty co se během hry snaží vybíjet ostatní). Já sama jsem hlavně střelec, ale vždycky jsem chtěla být odražeč (i když mi to moc nejde a znamená to víc běhat). Trochu se to protáhlo a já dojela na nádrží jen 10 minu předem. 

Nikde nikdo. tak jsem se pro jistotu koukla na lístek a zjistila takový nepěkný nemilá věc. Odjelo mi to před hodinou. Asi jsem ztracený případ tentokrát jsem si to pojistila tím, že jsem si napsala čas odjezdu 3x na ruku. Třikrát špatně. Jelo to 20:15. 

Potřebovala jsem se dostat do Olomouce abych mohla jet o půl páte do Jeseníku (z Brna totiž nic tak abych byla v Jeseníku pře půl 9 nejede). Jel mi naštěstí ještě jeden vlak s příjezdem o půlnoci.