Den blbec, aneb jak necestovat vlakem 2

Část druhá o tom jak jsem se dostala z Warszawi do Gdańsku.

Před další cestou jsem si pak na nádraží v Biedronce (Celkem paradox potkat jeden z nejlevnějších polských obchodů hned vedle McDonald´s) koupila vodu. Můj vlak měl odjíždět 19:29 + hlásili 5 minut zpoždění. Vzhledem k přechozímu štěstí cestovnímu jsem na peroně stala radši už 5 minut předem. Vlak přijel 33 skontrovala jsem dveře – jel do Gdyńa Glowna přes Gdańsk. Všechno mi sedělo a nasedala jsem s příjemným pocitem, že vlak dohnal 3 minuty.

Byli tu zásuvky, takže můj telefon dostal konečně pořádně najíst. Wi-fi jsem nenašla (ne, že by to vadilo) zato stevard roznášel kávu/čaj v ceně lístků. Přišlo mi to podivuhodné. Šťastně jsem se pustila do psaní tohoto článku. Katastrofy byli zažehnány.

Průvodčí vypadala jako ruská primabalerína. Já nemohla najít lístek, ale byla trpělivá. Naštěstí. Lístek cvakla. Zarazila se a pak se mě (polsky) zeptala, jestli si pamatuji, kdy měl můj vlak odjíždět. Číslovky jsou těžké, ale vysoukala jsem ze sebe 19:29. „Tak a o kturej přijechal tento poťong?“ pokračovala průvodčí.  Samotnou mě zarazilo, že jsem věděla kdy. Průvodčí se konečně dostala k pointě svých divných otázek. Seděla jsem ve špatném vlaku. V pendolinu. V pendolinu, které jelo přesně stejným směrem ze stejného nástupiště jen o 4 minuty později jak můj vlak, který měl 5 minut zpoždění (de facto přijel minutu po našem odjezdu). Zatrnulo ve mě. Tohle byl šok. Průvodčí pokračovala – tady stojí lístek 200 zlotých (čili o 170 víc, než stál můj původní/nový lístek). Cítila jsem jak se vrací panika a mírný třes rukou. CO TEĎ? Mám vůbec tolik na kartě? Za co koupím jídlo na konci měsíce, když to teď zaplatím. Utéct nemůžu. Byla to opravdu moje chyba?

Průvodčí nebyla hloupá a vysvětlila mi, že se vždycky musím dívat i na číslo vlaku (Vzpomeňme si na Brzeg, kdy mě právě to číslo chybělo k úspěšnému přestupu). Viděla můj šok. Řekla, že přijde později (někdy v tomto bodě ji došlo, že asi neumím 100% polsky). Snažila jsem se s tou myšlenkou sžít (jsou to přece jen peníze nejde o život). Napsala jsem to pár kamarádům. Povzbudilo mě to. Nakonec se celá situace vyřešila nejlepším možným způsobem. Prostě jsem musela vystoupit na nejbližší zastávce a počkat na ten správný vlak. Díky tomu jsem měla vidět další unikátní nádraží tentokrát ve stylu vikingské katedrály.

Lístek jsem tentokrát koutrolova s nad každou informací. Které může být na nádraží napsaná. Nesedělo to. Můj vlak podle lístku byl 35100 ale na cedulích bylo 35101. Zeptala jsem se jiné cestující jestli to je ten stprávný vlak – nevěděla. Byl jen na cedulích měli chybu. Neměla jsem rezervaci a tak jsem se uvelebila na  rozkládacím sedáku na chodbičce nebylo to zas tak špatné.

U kupe přede mnou byli zatažené záclonky a ozívaly se odsud rozverné hlasy dívek. Jednalo se evidentně o party ve vlaku. Jak cesta ubíhala, tak party sílila. Po čase se objevili nějací jejich kamarádi na chodbě, a tak jsem najednou byla nepřímo součástí rozlučky se svobodou (jak se ukázalo). Měli pro tuto příležitost dokonce světýlka.

V Gdańsku jsem tedy byla v 11 můj kontakt se neozýval. Nějaká paní mě zastavila jestli bych ji neporadila jak si přes taxify obědnat odvoz. V životě jsem tu aplikaci neviděla ale myslím, že jsem ji přece jen poradila. Nádraží bylo opět výstavní viktoriánskou budovou. Gdańsk udělal dobrý první dojem.