Výlet domů

V momentě kdy jsme obdržela oficiální přijetí na UCMS mě udivily dvě věci. Přijetí na fakultu umění a harmonogram letního semestru. To první byla obyčejná chyba, (ostatní Češky z Erasmu na UMCS jsou totiž umělkyně) která se v pohodě vyřešila. To druhé kupodivu nebyl žert. Opravdu máme Velikonoční prázdniny.

Co s nimi?
Luiza (kámoška z Brazílie, též na UMCS) chtěla vidět Evropu. Já rodinu a kamarády. No tak proč ne domů? Na Jeseník a okolí jsme si vyhradily 4 dny a pak ve dvou dnech Olomouc Brno Vídeň (viz další příspěvek). Promiň Praho nevešla jsi se.

Opole - náměstí

Když se na to dívám zpětně je možné, že to zanechalo v Luize dojem, že Češi milují historické hrůzy. No což. Řekla mi, že ji baví military historie.

Den nula - cesta Lublin-Głucholazy

Tady je vhodné zmínit jednu cestovatelskou radu. Pokud využíváte studentských slev skoro vždy vás vyjde levněji překročit hranice po svých ne v nějakém dopravním prostředku. Cesta Lublin - Głuchołazy zabere okolo 10 hodin a s polskou studentskou slevou může vyjít pod 300 Kč. Docela mě překvapilo systém polských studentských slev 50% vlak 15% autobus. Na základě předchozí cesty jsem usoudila, že ti bude chtít přestávku. Udělali jsme dvě.

Radom město s nádherným parkem, zapomenutým vánočním nápisem a sochami, které zvou k rozhovoru.

Opole místo setkání kultur, město protchnuté vůní cestování, plné kaváren a dobrých zákusků.

Na závěr: Głuchołazy s nejhezčím parkem, který kdo kdy umístil na náměstí.
 
Den 1 - prohlídka Jeseníku a lázní

 Přiznávám se moje historické znalosti Jeseníku jsou chabé. Vím většinou ty historické zajímavosti na pozadí, ale letopočty na těch musím zapracovat. V lázních jsme si užili krásného lesa. Taky jsme ochutnali mírně radioaktivní pramen (Jitřní). Večer jsem ukazovala fotky z výletů a nevěřili by jste kolik zábavných momentů můžete najít na naprosto obyčejných fotkách, když je promítnete na televizi. (všimněte si postav v pozadí)

Kovový stoletý strom v Gdaňsku

Den 2 - čarodějnické procesy a zakleté mechové jezírko

Občas jsem stvoření rozumné. Takže jsem dopoledne poslala Luizu s mamkou a sestrou na výstavu o čarodějnických procesech (já už tam byla). Sama jsem si sedla nad trochu jiné procesy a to urbální (bylo to úspěšné posezení pohnula jsem se o celých 20 slidů). Na rodinu to ovšem nezanechalo stejně pozitivní dojem: "Na jakou hrůzy si nás to prosím tě poslala?" Nepamatovala jsem si že by to bylo moc děsné mělo to super začátek projekce na mlhu (asi jsem vždycky tíhla k těm vizuálním efektům). Nějak jsem ale zapomněla na barvitý popis tortury. Omlouvám se mami ;).
Odpoledne jsem si šla s Luizou a Jessie (kterou jsme chudáka málem zapomněli v autě) vyčistit hlavu na Mechové jezírko. Opět se mi potvrdilo, že tato destinace není tak krásná když na ní svítí sluníčko. Důvod je jednoduchý turisti o jezírku ví. (Doporučuji návštěvu nejlépe v zimě a za mlhy). Naštěstí neví, že se z Rejvízu dá přes zlatý chlum dojít do Jeseníku. Je to moc pěkná cesta lesem i když tam už skoro rok leží dva kmeny přes cestu.

Den 3 - Zálesí

Dopoledne jsme byli pochopitelně ve zromku. Brácha měl moc pěkně připravené kázání o tom jak vypadali starozákonní a novozákonní velikonoce. Odpoledne jsme vyrazili na zálesí kde byla vernisáž odhalení díla brněnského streetartového umělce Tima v místní kapličce. domů jsme se pak samozřejmě nemohli vrátit bez návštěvy tančírny a chalupy. 

Den 4 - sněhem a potokem

Co by to baly za návštěvu Jeseníků, když bychom nešli do hor? Vzhledem k tomu, že pro Luizu byl náročný už náš špacír z Rejvízu a z okna bylo vidět sníh na horách, tak jsem vybrala poněkud nudnou ale lehkou trasu Ovčárna - Proděd- Švýcárna - Červenohorské sedlo. Cestou na praděd jsem se bála, že Luizu ztratím (horský tlak ji nedělal dobře). Proto jsme druhou čás šli přes Kamzík. Tam na nás čekala vodoléčebná procházka jarním potokem.