Nespoutana - dělám chyby, ale kdo ne?

V sobotu se nám chtělo už za hranice Lublinu. Původně jsme chtěli zajet do Sandomnierze. Zřejmě se jedná opravdu o populární místo, neboť ráno byli vhodné Autobusy vyprodané. Byla by škoda neudělat žádný výlet v tak krásný den. Žádné další místo mě nenapadalo. Zašli jsme tedy do informačního centra. Tam nám dali mimo jiné typ na výlet do Nałęczówa.  Luizu bolela noha. Zbyla jsem tedy jen já. To mě neodradilo. Podle obecné polské logiky je pro studenty výhodnější jet vlakem. Tak jsem si našla vlak. Byla to ovšem náhradní autobusová doprava takže cena nebyla lepší. Navíc jak jsem se později dozvěděla vlakové nádraží se nacházelo celkem daleko od městečka samotného. Procházka mi nevadila. Horší bylo, že se ke mě připojil jakýsi Kažik z Toruňe. Jednalo se o seniora typu "świeży starzyk". Ti se dají charakterizovat podle mě jako lidé s vysokou potřebou mluvit a nulovým strachem se zeptat na cokoli. Nebo chceteli to napřímo otravný dědek. Projevil se už v mikrobuse. Prostě si ho ot...

Asi byste čekali, že při 5 volných dnech vyrazím do nějakého vzdálenějšího koutu. Bylo to v plánu chtěla jsem se podívat do Lvova. Tento směli plán ztroskotal. Nemám totiž vyřízeny pas. Úplně jsem na to zapomněla jak v rámci Šengenu můžeme cestovat jen na občanku.  Poté padlo pár dalších návrhu kam zamířit. Když ovšem nastali prázdniny (tzv. Majówka), tak se nám prostě nechtělo. Asi začínáme být precestované. Navíc se začala projevovat i odvrácená stránka cestování. Asi jsem si přesedla kyčel a tak spolu s kolenem zpívají píseň útrpné bolesti. S trochou odpočinku přestávají, takže to není nic vážného. Taky se nakupilo věci do školy. Cestovat je super, nicméně bere to čas.  Tak jsme zůstali v Lublinu. Svátky začali až ve středu. Ne můžu tvrdit, že bych za pondělí a úterý neudělala nic. V pondělí jsem dělala mapu  na Spationomy (letní škola). Dost mě naštvalo, když se jen asi 5 minut před hodinou scaningu objevil ve skupině mail, že se scanning ruší. Mohla jsem zůstat doma....

Mám dojem, že objem cestovatelských historek asi nikdy nebude kompletní. Dneska jsem se navzdory lákavé alternarivě repre tréninku v Plzni jsem se vydala zpět do Lublinu .  Táta mě zavezl do Głuchołaz. Nádraží je celkem daleko za městem a jezdí tam jen 5 vlaků denně. Potřebujeteli postapokalyptické fotky je to místo přesně pro vás. Nasedla jsem do vlaku. Řepka predemnou, řepka za mnou. Nysa. Průvodčí mě "vyhodil" z vlaku. Tu se přesedá. Zneklidnila mě to. Lístek o tom neinformoval. Informační cedule druhého vlaku souhlasila ovšem s průvodčím. Nasedla jsem. Nechala si to potvrdit cestujícím a ověřila číslo. No fakt tak mám jet. (Přes Pakosławice a Skoroszyce :) ) V Brzegu jsem tentokrát už věděla, že jedu vlakem s cílovou stanicí Białystok. Vše bylo v pohodě. Poměrně nudnou pětihodinovou cestu narušovaly pouze sem tam vydávané vysoké frekvence z úst malé cestující. Vlak měl zásuvky a vytahovací stolek tak jsem se snažila konečně dodělat úkol do SEGE (socioekonomická g...

Dopsala jsem příspěvek o návštěvě  Zámośći   nezapomeňte kouknout. Tento článek je pokračování mého velikonočního cestování. První část zde . Den 5  (út)- Cesta do Olomouce, Brno Jako obvykle jsme dojeli jen tak tak. Vlak mě překvapil jel přesně podle jízdního řádu. Luizu jsem vyslala do města a šla si vyřídit své záležitosti, kvůli kterým jsme dělali zastávku v Olomouci. Sešli jsme se na oběd (i s mými kamarádkami). Špagety byli opět výborné. Byl to zvláštní pocit zase "doma". Po obědě jsem stihla ještě vyřešit koleje na další rok - úspěšný to den. Tančiti swing zakázáno Po dalších dvou hodinách a jedné čokoládě jsme byly v Brně. Pršelo. To jsem nečekala (v Olomouci byl krásný "letní" den). Moje plány počítali se sluníčkem. Vešli jsme do ementálu (nevím jak se ta budova jmenuje, ale vypadá tak když pominu že je to bílá budova) Najedli se. Šli do kapucínské krypty. Ondra (kamarád z Brna, prezident České asociace famfrpálu) s námi nechtěl jít. Chápu, ...

V momentě kdy jsme obdržela oficiální přijetí na UCMS mě udivily dvě věci. Přijetí na fakultu umění a harmonogram letního semestru. To první byla obyčejná chyba, (ostatní Češky z Erasmu na UMCS jsou totiž umělkyně) která se v pohodě vyřešila. To druhé kupodivu nebyl žert. Opravdu máme Velikonoční prázdniny . Co s nimi? Luiza (kámoška z Brazílie, též na UMCS) chtěla vidět Evropu. Já rodinu a kamarády. No tak proč ne domů? Na Jeseník a okolí jsme si vyhradily 4 dny a pak ve dvou dnech Olomouc Brno Vídeň (viz další příspěvek). Promiň Praho nevešla jsi se. Opole - náměstí Když se na to dívám zpětně je možné, že to zanechalo v Luize dojem, že Češi milují historické hrůzy. No což. Řekla mi, že ji baví military historie.

Ranní poplach pro nás zřejmě nebyl dostatečným adrenalinem, protože jsme vyrazili pozdě na tramvaj. Angela měla jít s námi. Ještě se ráno ptala v kolik musíme vyjít. V devět ji nikde nebylo a mi musely vyrazit, neboť poslední možná tramvaj odjížděla 9:06 z 5 minut vzdálené zastávky. Na zastávku jsme doběhli jako dvě laňky a měli ještě dvě minuty na vydýchání. Po třech minutách tramvaj stále nikde. Appka na hledání spojů mi veselé hlásila odjel. Na zastávce byl jeden můj spolužák tak jsem se ho zeptala jestli už odjela. Ne. Nakonec jsme nastoupili to pět minut zpožděné tramvaje. Nedělalo mi to vrásky až do chvíle kdy jsem si uvědomila, že na muzyczne přestupujeme. Na zastávce přestupu jsme byli minutu po plánovaném odjezdu. Na zastávce nikdo nebyl začala jsem propadat panice. Naštěstí tahle tramvaj měla taky zpoždění. Na nádraží jsme byli v čas. Ve vlaku jsme se potkali s Hande ta bydlí n a jiných kolejích a tak jela zvlášť. Spletla si ale nádraží a tak musela dojet taxíkem z autobus...