Jakmile projedou nic neujelo

Mám dojem, že objem cestovatelských historek asi nikdy nebude kompletní. Dneska jsem se navzdory lákavé alternarivě repre tréninku v Plzni jsem se vydala zpět do Lublinu. 

Táta mě zavezl do Głuchołaz. Nádraží je celkem daleko za městem a jezdí tam jen 5 vlaků denně. Potřebujeteli postapokalyptické fotky je to místo přesně pro vás. Nasedla jsem do vlaku. Řepka predemnou, řepka za mnou. Nysa. Průvodčí mě "vyhodil" z vlaku. Tu se přesedá. Zneklidnila mě to. Lístek o tom neinformoval. Informační cedule druhého vlaku souhlasila ovšem s průvodčím. Nasedla jsem. Nechala si to potvrdit cestujícím a ověřila číslo. No fakt tak mám jet. (Přes Pakosławice a Skoroszyce :) )

V Brzegu jsem tentokrát už věděla, že jedu vlakem s cílovou stanicí Białystok. Vše bylo v pohodě. Poměrně nudnou pětihodinovou cestu narušovaly pouze sem tam vydávané vysoké frekvence z úst malé cestující. Vlak měl zásuvky a vytahovací stolek tak jsem se snažila konečně dodělat úkol do SEGE (socioekonomická geografie). Dodělala jsem ale není to nic perfektního.

Do Warszawy jsme dojeli dokonce na čas i když vlkuška tvrdila, že máme 10 minut a pro jistotu se ptala jestli nemáme nějaké navazující spoje (tak to by se v Česku neřešilo) přestoupila jsem. Dojela bez problému do Lublinu a dokonce se mi podařilo chytit nejbližší tramvaj. Takhle to má vypadat žádné ujíždějící spoje. 

"Za odměnu" (šla bych tak jako tak asi :D ) jsem šla s Luizou na Avengers Endgame nebudu vyzrazovat ale čekala jsem víc. Když jsme se vracely lilo jako z konve ještě ráno jsem pak měla mokré boty. Konečně se tu aspoň zazelenají stromy.