Nałęczów

V sobotu se nám chtělo už za hranice Lublinu. Původně jsme chtěli zajet do Sandomnierze. Zřejmě se jedná opravdu o populární místo, neboť ráno byli vhodné Autobusy vyprodané. Byla by škoda neudělat žádný výlet v tak krásný den. Žádné další místo mě nenapadalo. Zašli jsme tedy do informačního centra. Tam nám dali mimo jiné typ na výlet do Nałęczówa. 

---

Luizu bolela noha. Zbyla jsem tedy jen já. To mě neodradilo. Podle obecné polské logiky je pro studenty výhodnější jet vlakem. Tak jsem si našla vlak. Byla to ovšem náhradní autobusová doprava takže cena nebyla lepší. Navíc jak jsem se později dozvěděla vlakové nádraží se nacházelo celkem daleko od městečka samotného.

Procházka mi nevadila. Horší bylo, že se ke mě připojil jakýsi Kažik z Toruňe. Jednalo se o seniora typu "świeży starzyk". Ti se dají charakterizovat podle mě jako lidé s vysokou potřebou mluvit a nulovým strachem se zeptat na cokoli. Nebo chceteli to napřímo otravný dědek. Projevil se už v mikrobuse. Prostě si ho otevřel a nastopupil i když v něm nebyl řidič. A vyptával se na všechno možné. Mimo jiné mu v rámci toho řidič řekl, že jede na vlakové nádraží a nestaví nikde jinde. Poté během jizdy chodil po mikrobuse a když viděl, že předjíždíme Nałęczów tak chtěl vystopit hned. Řidič byl na něho velmi naštvaný. Popravdě vůbec se mu nedivím. 

Jak jsme dojeli tak jsem se pokusila vyrazit co nejdřív, aby se ke mě nechtěl připojit. Prvních pár set metrů se mi to povedlo. Pak mě dohnal a poprosil jestli bych mu nemohla pomoct vzít tašku, že je těžká. Opravdu nechápu proč někdo jede na výlet bez baťohu. 

Jakož to slušně vychovaná osoba jsem ho neodmítla přece jen byla to osoba starší. Už po pár minutách jsem toho začala litovat. Ruka mě začínala bolet a byla jsem k němu "přivázana". Nevím co v té tašce měl ale podle váhy bych to typla na kovadlinu. Pochopitelně se mě začínal vyptávat na všechno možné. Většinou to byli osobní informace a mě jen hlavou běželo, že pro podobné případy by se taky hodilo nějaké to GDPR.

Nebyla jsem k němu upřímná. Takže mě oslovoval jako Maryšu a zeptal se mě jestli si ho nechci vzít. Asi neznal bratry Mrštíkovy. 

Na návsi jsem se s ním rozloučila a přidala do kroku. Nenásledoval mě. 

Samotný Nałęczów byl nádherný. Plný zeleně. Prostě správné lázeňské město. V infocentrum jsem vyděsila přítomného Mladíka který mi následně dál mapu a zakroužkoval na ni skoro vše jako zajímavou oblast. Naštěstí je Nałęczów spíše vesnička takže jsem to krásně všechno stihla. Asi největší dojem ve mě zanechal les jednalo se o malé údolí kterým kdysi asi tekla řeka. Stromy mě tam doslova obklopily. 

 

Opravdu už byl čas na výlet do přírody.