Erasmus není vždy jen radostná věc.
Proč? Ať chcete nebo ne začínáte nové sociální vazby v kolektivu již nějaký čas společně fungujícím. To znamená, že v 90% je třeba vaše vlastní iniciativa k navázání přátelství. To není zrovna přirozené a může vést k divně působícímu chování. Možná si říkáte, proč tomu nedat přirozený průchod. To je pak totiž velmi mizivá šance na úspěch. To v praxi znamená spoustu nejistoty nad domácími úkoly, jídlo o samotě a silný vztah s mobilem.
Proč? Ať chcete nebo ne začínáte nové sociální vazby v kolektivu již nějaký čas společně fungujícím. To znamená, že v 90% je třeba vaše vlastní iniciativa k navázání přátelství. To není zrovna přirozené a může vést k divně působícímu chování. Možná si říkáte, proč tomu nedat přirozený průchod. To je pak totiž velmi mizivá šance na úspěch. To v praxi znamená spoustu nejistoty nad domácími úkoly, jídlo o samotě a silný vztah s mobilem.
Já tak zkončit nechci. Nicméně 100% úspěšná jsem nebyla. Často jsem si prostě jen zapomněla vzít kontakt a pak ti lidé prostě zmizely. V jiném případě to dopadlo dokazováním mé osoby jiné již zadané osobě. Suma sumárum po měsíci se mi nepodařilo skamarádil s nikým místním na tolik abych je viděla někde jinde jak ve škole.
Teď mám o ještě horší pocit ze svého evidentně nedostatečného sociálního začlenění, protože sedím sama ve třetí řadě a celý zbytek třídy sedí za mými zády. Nemůžu se pomoct ale mám dojem jako bych lepru.
Ne všude to naštěstí je tak děsivé. V prvním ročníku se zatím vždycky našel někdo ochotný prohodit pár slov. Nejlepší je to ovšem v kolektivu ostatních Erasmus studentů kde jsou všichni zvyklý mluvit anglicky. Paradoxem je taky to, že co jsem na Erasmu tak častěji mluvím z kamarády co jsou v Česku na jiných univerzitách. Člověk si tak opravdu uvědomí jak důležití jsou kamarádi v životě a jaká je to výsada je mít. To samé platí taky o rodině.
myslím, že lepru nemáš, protože není to tak dávno, co byla lékařskou vědou definitivně poražena!
OdpovědětVymazat