Omlouvám se za dlouhou prodlevu ve článcích ale jak se sami dočtete byli to opravdu nabyté dny.
Počet kroků 11 554
Věděla jsem, že mě čeká opravdu náročný den. Uvařila jsem
si proto kaši a pak vyrazila na první hodinu. Mé matematické propočty svázané s časem mě varovali. Pravděpodobnost včasného příchodu se totiž blížila nule. Porazila jsem pravděpodobnost. I tak jsem byla ve třídě poslední.
Nezbyl na mě počítač. Měli tam pohodlné židle nebo spíš dalo by se říct kolečkové křesla, takže jsem prostě přijela k někomu a koukala mu celou hodinu pod ruce. Na mě zase koukala kamera v pravém předním rohu učebny. Pozornost ve třídě zajištoval i netradičně vzadu umístěný učitelský počítač. Učitel tak pendloval tam a zpátky. A kdyby se přece jen někdo opovážil sáhnout na mobil, byla tu ještě rákoska. Ne, dělám si srandu učitel měl v ruce kus latě (takové té na plot) a používal ji jako ukazovátko. Kromě tohoto svíravého drobnohledu byla hodina zajímavá. Myslím,že by to mohl být jeden z mých nejoblíbenějších předmětů.
Následující předmět pak byl jeho pravím opakem. Jednalo se o volitelný TLS i tachimetria laserowa. Přišlo mi to jako šoková terapie. Nejdřív nás učitel rozdělil do skupin. To se mi líbilo skvělá příležitost skamarádit se. Naše skupina se jmenovala The Scanningers. Pak přišlo to děsivé. Každá skupina dostala papírek s názvem přístroje a patnáct minut. Mi měli laserový scanner. Nikdo s ním neuměl. Vlastně jsme ani netušili co máme udělat. Nebyl čas si přečíst návod, prostě děs. Později se ukázalo, že šlo o to udělat plán místnosti. Druhá část byla nakreslit ten plán. Učitel měl furt nějaké výhrady. Aspoň mě to tak přišlo. Poprvé za všechny své polské hodiny jsem měla dojem, že vůbec nerozumím. Na konci hodiny se ukázalo, že učitelův cíl byl osvětlit nám, že podle zadání vybíráme nářadí. To je samozřejmě pravda. Jen je třeba nejdřív znát zadání. Chci-li plán s přesností na centimetry bude nejlepší pásmo. Na konci hodiny jsem to probírala se spolužačkou. Nelíbilo se nám to obou, ale přemlouvala mě, ať tomu dám ještě šanci. Dám mu ji je to přece jen volitelný předmět tak to nemůže být tak špatné.
Na další hodinu jsem musela na druhou katedru. Neměla jsem čas cestu vnímat. Řešila jsem přes msngr projekt na letní školu Spationomy. Zabralo mi to dokonce i celou přednášku ta naštěstí byla jen o doporučené literatuře.
Zpátky na geografii na přednášku TLS i tachimetria laserowa. Ta byla lepší než cvičení. Já byla utahaná a bylo pozdě. Usínala jsem. Jednou mě probudil smích, bylo mi trapně. Příště na to musím v pondělí myslet a nastavit si uspáváček (obdoba budíku která vás upozorňuje, že je čas jít do postele).
Když jsem takto utahaná dorazila na koleje čekal mě další náročný úkol - dohodnout rozvrh na uklízení. V Naprostém vyčerpání je velmi těžké někomu klidným hlasem vysvětlit co se má uklidit v koupelně. Obzvlášť, když mě samotné to přijde očividné. No nic zvládla jsem i otázku na co kupovat smeták, když máme vysavač. Mou náladu trochu pozvedlo, když jsem mohla sama sedět v pokoji, protože holky odešli na kurz polštiny.
Rose mě poprosila jestli bych ji nemohla naučit recept na zapečenou brokolici. Udělala jsem to ráda o moc mě to bavilo. Je to jednoduchý recept ale musíte vědět jak se dělají jednotlivé částí. První si uděláte vývar z brokolice pak bešamel. Na ten použijete cca hrnek mlíka a pak podle potřeby dodáváte brokolicový vývar. Do bešamelu se taky nahází kostky masa a uvaří se v něm přidá se i rozmačkaný košťál z brokolice ze kterého se vařil vývar. Samotné růžičky brokolice se esteticky naskládají na plech a polijí bešamelovou směsí. Doporučuji do ní přidat vajíčko, sýr (stačí ten obyčejný žlutý) jo a taky trošku muškátového květu (nemám oříšek, takže dávám květ, ale myslím, že efekt bude stejný). Celá tato dobrota se pak pěče 15 minut na 180 stupňů v již vyhřáté troubě (teplotní kontrolka zhasla v troubě je 180 stupnů a v tu chvíli tam dáme brokolici).
Počet kroků 11 554
si proto kaši a pak vyrazila na první hodinu. Mé matematické propočty svázané s časem mě varovali. Pravděpodobnost včasného příchodu se totiž blížila nule. Porazila jsem pravděpodobnost. I tak jsem byla ve třídě poslední.
Následující předmět pak byl jeho pravím opakem. Jednalo se o volitelný TLS i tachimetria laserowa. Přišlo mi to jako šoková terapie. Nejdřív nás učitel rozdělil do skupin. To se mi líbilo skvělá příležitost skamarádit se. Naše skupina se jmenovala The Scanningers. Pak přišlo to děsivé. Každá skupina dostala papírek s názvem přístroje a patnáct minut. Mi měli laserový scanner. Nikdo s ním neuměl. Vlastně jsme ani netušili co máme udělat. Nebyl čas si přečíst návod, prostě děs. Později se ukázalo, že šlo o to udělat plán místnosti. Druhá část byla nakreslit ten plán. Učitel měl furt nějaké výhrady. Aspoň mě to tak přišlo. Poprvé za všechny své polské hodiny jsem měla dojem, že vůbec nerozumím. Na konci hodiny se ukázalo, že učitelův cíl byl osvětlit nám, že podle zadání vybíráme nářadí. To je samozřejmě pravda. Jen je třeba nejdřív znát zadání. Chci-li plán s přesností na centimetry bude nejlepší pásmo. Na konci hodiny jsem to probírala se spolužačkou. Nelíbilo se nám to obou, ale přemlouvala mě, ať tomu dám ještě šanci. Dám mu ji je to přece jen volitelný předmět tak to nemůže být tak špatné.
Zpátky na geografii na přednášku TLS i tachimetria laserowa. Ta byla lepší než cvičení. Já byla utahaná a bylo pozdě. Usínala jsem. Jednou mě probudil smích, bylo mi trapně. Příště na to musím v pondělí myslet a nastavit si uspáváček (obdoba budíku která vás upozorňuje, že je čas jít do postele).
Když jsem takto utahaná dorazila na koleje čekal mě další náročný úkol - dohodnout rozvrh na uklízení. V Naprostém vyčerpání je velmi těžké někomu klidným hlasem vysvětlit co se má uklidit v koupelně. Obzvlášť, když mě samotné to přijde očividné. No nic zvládla jsem i otázku na co kupovat smeták, když máme vysavač. Mou náladu trochu pozvedlo, když jsem mohla sama sedět v pokoji, protože holky odešli na kurz polštiny.
Rose mě poprosila jestli bych ji nemohla naučit recept na zapečenou brokolici. Udělala jsem to ráda o moc mě to bavilo. Je to jednoduchý recept ale musíte vědět jak se dělají jednotlivé částí. První si uděláte vývar z brokolice pak bešamel. Na ten použijete cca hrnek mlíka a pak podle potřeby dodáváte brokolicový vývar. Do bešamelu se taky nahází kostky masa a uvaří se v něm přidá se i rozmačkaný košťál z brokolice ze kterého se vařil vývar. Samotné růžičky brokolice se esteticky naskládají na plech a polijí bešamelovou směsí. Doporučuji do ní přidat vajíčko, sýr (stačí ten obyčejný žlutý) jo a taky trošku muškátového květu (nemám oříšek, takže dávám květ, ale myslím, že efekt bude stejný). Celá tato dobrota se pak pěče 15 minut na 180 stupňů v již vyhřáté troubě (teplotní kontrolka zhasla v troubě je 180 stupnů a v tu chvíli tam dáme brokolici).
Komentáře
Okomentovat
Děkuji ze komentář :D Tadam.120