Možná až trochu moc poetické líčení nedělního dopoled
Ráno jsem v pohodě vstala a vydala se do Kościół Wolnych Chrześcijan zbór w Lublinie. Na stránkách měli napsáno, že shromáždění začíná v 10. Když jsem tam po 40 minutách chůze došla vypadal dům opuštěně.
Ono 40 minut možná zní jako složitá cesta ve skutečnosti mě, ale Mapy.cz vedli v podstatě furt rovně. Jít s mapou mělo tu výhodu, že mě navigace navedla na jediný přechod bez světel v celém okolí, takže jsem nemusela stát a přemýšlet jestli mi je nebo není zima v čase kdy svítí červená.
Sbor sídlil v malém domku kousek od centra. Přišla jsem skoro čtvrt hodiny před začátkem. Protože znám náš sbor, kde se první lidé objeví za 5 minut začátek, rozhodla jsem se počkat. Nikdo nepřecházel. Kolem procházející mladík se na mě díval podezřívavě. Já čekala. Na mapách jsem zjistila že o ulici vedle je evangelický kostel, takže jsem měla i plán b. Pár minut před desátou jsem sebrala odvahu a zazvonila. Po chvíli se objevil muž ve středních let. Zeptal se co tu chci. Intuitivně jsem se rozhodla pokusit se o polskou větu. "Czy je tutaj jakeš naboženstwo?" Při začátku věty vypadal dost zmatené. Asi to nebylo správně. Při náboženství se chytil. Tak o jedenoštej. Pozval mě dál hodina mě sice zaskočila ale i tak jsem neodmítla.
Vedl mě přes rozestavěnou chodbu a vysvětloval, polsky samozřejmě, že dělají rekonstrukci. Byl milí. Později se začali přicházet další všichni vypadali nadšeně, že mě vidí. Zpívalo se hodně písní. I já se pokoušela. Doprovod hrál z tabletu připojeného k bedýnkám. Každý z bratrů přečetl nějaký verš nebo se pomodlil. Pak byla klasická památka to znamená chléb a víno. Kázání měl připravené onen bratr který mě přivítal. Trochu mě mrzelo když jsem musela odejít uprostřed.
Na dnešek jsme měli naplánovaný fotography workshop. Po cestě jsem si koupila mlíko v žabce (něco jako náš Adam, ale s daleko hustší sítí), že aspoň rychle udělám kaši než tam půjdu. Nestihla jsem ji. Prostě jsem jen rychle popadla jabko a sušenky. Koupit si pytel jablek byla opravdu dobrá volba.
Měl to být kurz zaměřený na street art fotografii. Čekala jsem nějakou procházku a následné hodnocení fotek. Moc se mi ven nechtělo zase přituhovalo. Nikam se nešlo. Byla to v podstatě přednáška a protáhlo se to až do 4. Nebylo to ale úplně zbytečné přednášející nám ukázala základní pravidla kompozice a zozestavení elementů a taky trochu o nastavení ISO a takových těch věcí kterým jsem moc nerozuměla. Teď budu trochu podvádět a řeknu vám co jsem dělala v pondělí Cestou ze školy jsem si hrála s manuálním nastavením foťáku na mobilu. Taky nám ukázala docela fajn aplikace na úpravu fotek. Jak jsem byla vždycky proti upravování fotek tak to začínám přehodnocovat.
Lednička byla touto dobou už kompletně "vyjezená" nebo spíš takhle nacházela se v ní směsice nesourodých surovin, jež dohromady nedávali nic moc smysluplného. Rozhodla jsem se tedy jít na nákup. Google mapy tvrdili, že bude otevřeno. Tvrdili to i dveře obchodu. Nicméně světla byla zhasnutá a prodavači doma. Zvlástní minulou neděli jsme byli nakupovat. Možná mají otevřeno jen poslední neděli v měsíci. Na večeři potažmo pondělní oběd tedy připadla rýže ala suši. Je to velmi jednoduché. uvaříte rýži. Otevřete prázdnou ledničku a vytáhnete všechny ingredience co se dají udělat na slano např. půlka cibule kousek anglické slaniny, z nějakého důvodu ještě nevyhozené poslední dvě lžičky smetany,... A to všechno zahřejete a smícháte s rýží. Přidáte kari aby to nějak vypadalo a máte hotovo. Ta chuť není uspokojující to je jasné ale hlad to zažene.
Pak je dobré si pustit film, aby jste mysleli i na jiné věci. Mi koukali na Aquamena ale chyběli k němu čipsy ;)
ne, stručný souhrn odpoledne a večerní úvaha nad prázdnou ledničkou.
Počet kroků: 20 256
Počet kroků: 20 256
Ono 40 minut možná zní jako složitá cesta ve skutečnosti mě, ale Mapy.cz vedli v podstatě furt rovně. Jít s mapou mělo tu výhodu, že mě navigace navedla na jediný přechod bez světel v celém okolí, takže jsem nemusela stát a přemýšlet jestli mi je nebo není zima v čase kdy svítí červená.
Sbor sídlil v malém domku kousek od centra. Přišla jsem skoro čtvrt hodiny před začátkem. Protože znám náš sbor, kde se první lidé objeví za 5 minut začátek, rozhodla jsem se počkat. Nikdo nepřecházel. Kolem procházející mladík se na mě díval podezřívavě. Já čekala. Na mapách jsem zjistila že o ulici vedle je evangelický kostel, takže jsem měla i plán b. Pár minut před desátou jsem sebrala odvahu a zazvonila. Po chvíli se objevil muž ve středních let. Zeptal se co tu chci. Intuitivně jsem se rozhodla pokusit se o polskou větu. "Czy je tutaj jakeš naboženstwo?" Při začátku věty vypadal dost zmatené. Asi to nebylo správně. Při náboženství se chytil. Tak o jedenoštej. Pozval mě dál hodina mě sice zaskočila ale i tak jsem neodmítla.
Vedl mě přes rozestavěnou chodbu a vysvětloval, polsky samozřejmě, že dělají rekonstrukci. Byl milí. Později se začali přicházet další všichni vypadali nadšeně, že mě vidí. Zpívalo se hodně písní. I já se pokoušela. Doprovod hrál z tabletu připojeného k bedýnkám. Každý z bratrů přečetl nějaký verš nebo se pomodlil. Pak byla klasická památka to znamená chléb a víno. Kázání měl připravené onen bratr který mě přivítal. Trochu mě mrzelo když jsem musela odejít uprostřed.
Na dnešek jsme měli naplánovaný fotography workshop. Po cestě jsem si koupila mlíko v žabce (něco jako náš Adam, ale s daleko hustší sítí), že aspoň rychle udělám kaši než tam půjdu. Nestihla jsem ji. Prostě jsem jen rychle popadla jabko a sušenky. Koupit si pytel jablek byla opravdu dobrá volba.
Měl to být kurz zaměřený na street art fotografii. Čekala jsem nějakou procházku a následné hodnocení fotek. Moc se mi ven nechtělo zase přituhovalo. Nikam se nešlo. Byla to v podstatě přednáška a protáhlo se to až do 4. Nebylo to ale úplně zbytečné přednášející nám ukázala základní pravidla kompozice a zozestavení elementů a taky trochu o nastavení ISO a takových těch věcí kterým jsem moc nerozuměla. Teď budu trochu podvádět a řeknu vám co jsem dělala v pondělí Cestou ze školy jsem si hrála s manuálním nastavením foťáku na mobilu. Taky nám ukázala docela fajn aplikace na úpravu fotek. Jak jsem byla vždycky proti upravování fotek tak to začínám přehodnocovat.
Ach ta rýže
Lednička byla touto dobou už kompletně "vyjezená" nebo spíš takhle nacházela se v ní směsice nesourodých surovin, jež dohromady nedávali nic moc smysluplného. Rozhodla jsem se tedy jít na nákup. Google mapy tvrdili, že bude otevřeno. Tvrdili to i dveře obchodu. Nicméně světla byla zhasnutá a prodavači doma. Zvlástní minulou neděli jsme byli nakupovat. Možná mají otevřeno jen poslední neděli v měsíci. Na večeři potažmo pondělní oběd tedy připadla rýže ala suši. Je to velmi jednoduché. uvaříte rýži. Otevřete prázdnou ledničku a vytáhnete všechny ingredience co se dají udělat na slano např. půlka cibule kousek anglické slaniny, z nějakého důvodu ještě nevyhozené poslední dvě lžičky smetany,... A to všechno zahřejete a smícháte s rýží. Přidáte kari aby to nějak vypadalo a máte hotovo. Ta chuť není uspokojující to je jasné ale hlad to zažene.Pak je dobré si pustit film, aby jste mysleli i na jiné věci. Mi koukali na Aquamena ale chyběli k němu čipsy ;)
Komentáře
Okomentovat
Děkuji ze komentář :D Tadam.120