Den 31 - úvaha nad automaty

Včera se mi dobře usínalo a myslí, že jsem spala celkem dobře. Ještě stále na sobě cítím únavu z famfrpálu. I tak bylo nelehké otevřít zalepené oči a vstát. Povedlo se. Na postel mi svítilo sluníčko a v rámci příjemné pokojové teploty budilo dojem teplého dne. Vstávala jsem dříve chtěla jsem se zase vrátit ke čtvrtečnímu běhání. Aspoň dnes se to povedlo (tedy až na fakt že je Středa). Venku byla zima. Dámy s vizáží polských uřednic na mě házeli nechápavé pohledy zpoza límců svých zimních bund. Podle hodinek jsem běžela 13 min 23 sekund myslím, že reálně to bylo trošičku míň u dveří jsem totiž koumala tak dlouho jak ty hodinky vypnout až přišel vrátný a otevřel mi. To mě potěšilo.

Dojem pěkného dne se pravděpodobně pokazil při ranní sprše. Někdo stále neuklidil ten odporný kapesník z rohu sprchy. Občas je opravdu o sebezapření nevynadat spolubydlícím za všechny ty drobnosti co mě vytáčí. Teplá voda toto mé rozlícení zpláchla do kanálu (který jsem zase musela zakrýt špuntem).

U snídaně, byla babiččina skvělá jablečno čokoládová buchta, jsem se opět podívala na hodinky. Nestíhala jsem. čerstvě uvařený čaj opět zůstal netknutý na stole a mě při zavírání dveří jen běželo hlavou jak by se mi hodila krytka na hrnek.

Gisy ach všechno při starém zase mi to nefunguje. Buďme ovšem pozitivní tentokrát jsem zjistila proč. Chyba vznikla při tvorbě SQL dotazu, po kterém měl vzniknout primární klíč. (Prostě se automaticky mělo něco vepsat) jsem to pokazila na čež se nic v tabulce nestalo. Ovšem vyskovilo okno oznamující,
že probíhá výpočet na pozadí. To nešlo vykliknout. Provedla jsem tvrdý restart (tlačítkem) a když jsem znovu zapla počítač octla se v Linuxu. Předtím tam byl Windows... Nakonec jsem se dostala zpět do Windows a úlohu vyřešila jako obvykle mi neseděli datové typy (tvrdila jsem počítači, že má sečíst číslo a text, to on chudák neumí)

Jednání druhé. - Kde je můj learning agreement. To nikdo neví asi prostě vysublimoval. Byla jsem na studijní a tam má jen kopii. Musela jsem proto hodinku počkat než přišla Agnieszka. Nebrala jsem to jako ztrátu času. Sedla jsem si do knihovny. Chtěla jsem dělat angličtinu a na tu je třeba ticho. Prvních deset minut bylo ideálních. Pak přišla skupinka kterou ani dvojité pššt neurodilo. Test z gramatiky jsem sice dala na 80% ale nebylo to ono. Do toho mi ještě psala Cosseted že na pokoji byli kolej babi zkontrolovat mojí postel a mám se k nim dostavit.

Agnieszku ztracený learning agreement nijak nezaskočil. Mám takový dojem, že ztráta věci v Polsku není nic neobvyklého. Vytisklo jsme ho znovu a dali k podepsání tak snad zítra.

Z fakulty jsem hladová šla za kolej Bábou. Tomto krát tam byli dvě (možná mysleli, že se vzdám přesile). Měla jsem hlad. "Vaše postel je v pořádku. Navíc mi teď nové postele nemáme" " Já nechci novou postel mě stačí nová matrace" "Nemáme matrace. Vaše postel je v pořádku." " Není abych mohla spát spím na peřině." "Chcete polštář?" "Ano" Celý rozhovor se odehrával pochopitelně v angličtině. Tím polštářem myslela pochopitelně peřinu. Mám aspoň peřinu navíc. Nicméně jsem jim v podstatě navrhla řešení. To je teda přístup.

Odědem se zase karta obrátila. Na programování se objevil Mateusz. Žádná hra o trůny okolo mě! Nikdo je nezabíjí! Prý byl přesunut do páteční spupiny. "Díky".

V přestávce mezi Python a Javou jsem měla šanci blíže prozkoumat fakultní automaty. Našla jsem na nich pár hodně vychytaných detailů. Tak například dá se v nich platit kartou. Tlačítka jsou vybaveny plíšky aby se neochmataly a kromě kávy a čokolády (Milka) vám automat může dodat i hřívou polívku. Jediná škoda, že neberou 1, 2 a 5 groše. Těch bych se ráda zbavila.