Den 23 - Nebát se zeptat

Probudila jsem se s pocitem stoleté mumie. Přišlo mi jako bych spala na zemi. Už dříve jsem si všimla proleženiny v místech kde si sedněte s notebookem, když se chcete opírat polštářem o zeď.
Dosud to ale nebylo cítit. Rozhodla jsem se s tím něco udělat. Když jsem mluvila Marii (výjimečně byla sama, takže nebyl problém si s ní povídat) zeptala jsem se jí jak se to řekne polsky.  Naštěstí jsem to nakonec nepotřebovala Paní kierowník (šéfová kolejí). Měla zřejmě dobrý den a mluvila anglicky. Zřejmě pochopila co chci. Šla se podívat do skladu po přistýlce žádná tam nebyla. Mám to zkusit příští týden. Taky jsem se ptala na placení převodem (spolužáci říkali, že tak platí) normálně to je možné, ale protože jsem Erasmus student tak musím platit "gotuwką". Aspoň je bankomat blízko no. Taky se konečně vyřešil můj přístup do USOSu (cosi jako jejich STAG/IS). Když se tam přihlašujete poprvé je vám dodané heslo k ničemu je třeba ho rovnou změnit. To mě prostě nenapadlo. Odpoledne jsem si sedla na úkoly ale moc jsem toho neudělala. Polština byla fajn probírali jsme fráze které se nám můžou hodit. Třeba nechci plastovou tašku.