Počet kroků: Nevím přesně sundala jsem si hodinky (jinak ukazují 12520)
Nová slova: Kibic - trenér
Dneska konala Local Qualification for National Erasms Games 2019 in Lublin. Říkala jsem si, že by to mohla být fajn příležitost si trochu zasportovat, a tak jsem se přihlásila jako jednotlivec. Nevěděla jsem, že mojí erasmus kamarádi/známí formují tým Sad Cads jinak bych se přidala k nim.
Dostat se na místo byl trochu oříšek. Adresa na fb nás dovedla k medicínské části Lubelské polytechniky. Rozhodně to ale nevypadalo jako správné místo. Vešli jsme dovnitř, že se zeptáme. trochu mě udivilo, že v neděli bylo otevřeno. Nechtělo se mi ptát. Nakonec jsem to překonala šla za vrátnou, která měla na rtech opravdu děsivý odstín růžové z pravděpodobně ne příliš kvalitní rtěnky. Nebylo pro mě žádným překvapením že nemluvila anglicky. Dnes nebyl můj polský den a tak jsem na složitější problém Dneska by se tu měli konat sportovní hry pro erasmus studenty a na fb psali tuto adresu. Nevíte kde to je? Vytáhla mobil a prostě ji událost ukázala událost. Nepochopila. A Týčer? Kturý týčer? odpověděla mi. Celá zblblá jsem ji odvětila "Žádný teacher." Tím nastěstí můj rozhovor z vrátnou skončil, neboť holky dostali od svých mentorů obrázek z google maps, který nám měl pomoci najít příslušnou budovy. Už jste si někdy všimli jak strašně prázdné jsou google maps oproti Mapám.cz? Myslím, že google mapy jsou fajn na navigaci do auta, ale jakožto vodítko ztraceným erazmačkám naproto nevhodné. My to ovšem zvládly. Zahly jsme s trochou pobouřenosti v anglickém tonu za roh a tam už stála celá skupina našich známých v čele s Evanem (Kluk z Řecka).
Byli taky zmatení, než se sem dostali. S organizací uvnitř sportovní haly to nebylo o moc lepší. Opět byl jen obecný rámec, ale chyběli konkrétní detaily. Holek bylo tak málo, že jsme měli všechny dohromady jednu šatnu zatím co kluci byli rozdělení podle týmů. Evan my nabídl členství ve Smutných kočkách, tak jsem oslovila první polsky vypadající holku a vysvětlila jí situaci. Moudrá z toho nebyla. Omluvila se, že není hlavní organizátor, a že se zeptá. Asi o deset minut později jsem se dozvěděla následující: V plánu je tým složený ze solo hráčů. Na ty však ještě čekáme, neboť jste tu jen tři zavoláme ostatním a dáme vám vědět. O další deset minut později jsme byli stále jen tři pochybuji, že někomu volali, ale rozhodli, že nás přiřadí k týmům již v hale sedícím. Jedno místo bylo u Smutných koček a dvě u 107. Asi čekáte, že jsem šla ke Smutným kočkám, to je ovšem chyba lávky. Kvůli barvě triček jsme tedy já a Mélissa (z Francie) putovali ke španělským 107. Říkala jsem si, že to nevadí. Je to přece jen pro zábavu a v mezičase si můžu povídat s kočkama. První se hrál volejbal a postupně se začala ukazovat nevýhoda 107. Všichni to byli španělé. Španělé trpící čímsi, co bych nazvala dánský reflex. Spočívá to v tom, že anglicky umí jen prostě po větě a půl přepnou do svého mateřského jazyka, neboť jsou přece ve většině. Problém je tedy možná na mé straně, když neumím Španělsky. (Poprvé jsem se s tímto druhem chování setkala v Dánsku (možná to nejdete v některém z mých starých článku.)) Naštěstí při hře to až tak nevadilo, jen v mezičase byla nuda.
Po volejbalu byl fotbal ten jsem vynechala. Přišlo mi, že do toho šli Španělé příliš emocionálně a víc bojovali slovy (a občas i rukama) než aby hráli. Evan si při tom udělal něco s kolenem, tak jsem mu půjčila svoje obynadlo. Poslední byl basket. Předtím nám donesly sladké tašky prostě něco mezi buchtou, koláčkem a takovou tou rolkou co prodávají v kauflandu (viz obrázek). Taky nutno zmínit, že všude bylo k dispozici dost balené vody celý den.
Docela mě překvapilo, jak mě basket bavil. Škoda, že jsem mohla hrát jen chvilku. Bylo to těsné až do konce, museli jsme vyhrát oba basketové zápasy. Povedlo se. To jsem nečekala. Takže možná pojedu do Gdańsku na další kolo.
Večer byl už klasická nestíhačka. Jen co jsem přišla zapnula jsem skype, abych pořešila Spationomy pak jsem se sprchovala. Vařila, ok to možná bylo zbytečně dlouho, protože jsem si psala s Přemkem. Chtěla jsem vědět jestli je na fakultě mikrovlnka. Prý není. Co jsem tu uvědomuji si jak skvěle je moje česká univerzita ekologická: freeshop, ukliďme oloouc, popelnice na tříděný odpad u kolejí a taky možnost vžít si do školy vlastní jídlo a ohřát si ho. Tady je možnost teplého jídla za cca 10 Zl (cca 60 korun to není tak strašné ale na každodenní stravování to taky není) a kanapkomat (kanapka = sendwich). Mikrovlnka to se tu nevede. Následovalo vysvětlování M. co dál se Spationomy, protože nebyla na Skype no a jsme tady půl 12 a já teprv dopisuji článek, který jsem chtěla napsat po příchodu z her. Klasika. Takže dobrou noc ;) (23:50 hotovo s kontrolou)
Nová slova: Kibic - trenér
Dneska konala Local Qualification for National Erasms Games 2019 in Lublin. Říkala jsem si, že by to mohla být fajn příležitost si trochu zasportovat, a tak jsem se přihlásila jako jednotlivec. Nevěděla jsem, že mojí erasmus kamarádi/známí formují tým Sad Cads jinak bych se přidala k nim.
Dostat se na místo byl trochu oříšek. Adresa na fb nás dovedla k medicínské části Lubelské polytechniky. Rozhodně to ale nevypadalo jako správné místo. Vešli jsme dovnitř, že se zeptáme. trochu mě udivilo, že v neděli bylo otevřeno. Nechtělo se mi ptát. Nakonec jsem to překonala šla za vrátnou, která měla na rtech opravdu děsivý odstín růžové z pravděpodobně ne příliš kvalitní rtěnky. Nebylo pro mě žádným překvapením že nemluvila anglicky. Dnes nebyl můj polský den a tak jsem na složitější problém Dneska by se tu měli konat sportovní hry pro erasmus studenty a na fb psali tuto adresu. Nevíte kde to je? Vytáhla mobil a prostě ji událost ukázala událost. Nepochopila. A Týčer? Kturý týčer? odpověděla mi. Celá zblblá jsem ji odvětila "Žádný teacher." Tím nastěstí můj rozhovor z vrátnou skončil, neboť holky dostali od svých mentorů obrázek z google maps, který nám měl pomoci najít příslušnou budovy. Už jste si někdy všimli jak strašně prázdné jsou google maps oproti Mapám.cz? Myslím, že google mapy jsou fajn na navigaci do auta, ale jakožto vodítko ztraceným erazmačkám naproto nevhodné. My to ovšem zvládly. Zahly jsme s trochou pobouřenosti v anglickém tonu za roh a tam už stála celá skupina našich známých v čele s Evanem (Kluk z Řecka).Byli taky zmatení, než se sem dostali. S organizací uvnitř sportovní haly to nebylo o moc lepší. Opět byl jen obecný rámec, ale chyběli konkrétní detaily. Holek bylo tak málo, že jsme měli všechny dohromady jednu šatnu zatím co kluci byli rozdělení podle týmů. Evan my nabídl členství ve Smutných kočkách, tak jsem oslovila první polsky vypadající holku a vysvětlila jí situaci. Moudrá z toho nebyla. Omluvila se, že není hlavní organizátor, a že se zeptá. Asi o deset minut později jsem se dozvěděla následující: V plánu je tým složený ze solo hráčů. Na ty však ještě čekáme, neboť jste tu jen tři zavoláme ostatním a dáme vám vědět. O další deset minut později jsme byli stále jen tři pochybuji, že někomu volali, ale rozhodli, že nás přiřadí k týmům již v hale sedícím. Jedno místo bylo u Smutných koček a dvě u 107. Asi čekáte, že jsem šla ke Smutným kočkám, to je ovšem chyba lávky. Kvůli barvě triček jsme tedy já a Mélissa (z Francie) putovali ke španělským 107. Říkala jsem si, že to nevadí. Je to přece jen pro zábavu a v mezičase si můžu povídat s kočkama. První se hrál volejbal a postupně se začala ukazovat nevýhoda 107. Všichni to byli španělé. Španělé trpící čímsi, co bych nazvala dánský reflex. Spočívá to v tom, že anglicky umí jen prostě po větě a půl přepnou do svého mateřského jazyka, neboť jsou přece ve většině. Problém je tedy možná na mé straně, když neumím Španělsky. (Poprvé jsem se s tímto druhem chování setkala v Dánsku (možná to nejdete v některém z mých starých článku.)) Naštěstí při hře to až tak nevadilo, jen v mezičase byla nuda.
Docela mě překvapilo, jak mě basket bavil. Škoda, že jsem mohla hrát jen chvilku. Bylo to těsné až do konce, museli jsme vyhrát oba basketové zápasy. Povedlo se. To jsem nečekala. Takže možná pojedu do Gdańsku na další kolo.
Večer byl už klasická nestíhačka. Jen co jsem přišla zapnula jsem skype, abych pořešila Spationomy pak jsem se sprchovala. Vařila, ok to možná bylo zbytečně dlouho, protože jsem si psala s Přemkem. Chtěla jsem vědět jestli je na fakultě mikrovlnka. Prý není. Co jsem tu uvědomuji si jak skvěle je moje česká univerzita ekologická: freeshop, ukliďme oloouc, popelnice na tříděný odpad u kolejí a taky možnost vžít si do školy vlastní jídlo a ohřát si ho. Tady je možnost teplého jídla za cca 10 Zl (cca 60 korun to není tak strašné ale na každodenní stravování to taky není) a kanapkomat (kanapka = sendwich). Mikrovlnka to se tu nevede. Následovalo vysvětlování M. co dál se Spationomy, protože nebyla na Skype no a jsme tady půl 12 a já teprv dopisuji článek, který jsem chtěla napsat po příchodu z her. Klasika. Takže dobrou noc ;) (23:50 hotovo s kontrolou)
Komentáře
Okomentovat
Děkuji ze komentář :D Tadam.120