Čas mi utíká mezi prsty jako písek poutníkům pod nohami. Stále se divím že není už pondělí takže dneska skoro týden starý článek. ;) dále budou pravděpodobně jen týdenní souhrny :D
Dneska (10.3) jsem byla jediná vstávala brzo. Čekal mě výlet do Warszawy. Vstala jsem dvě hodiny předem. Byl to fajn nápad. Konečně jsem někde byla na čas. Možná si říkáte, na co jsem potřebovala dvě hodiny. Je to jednoduché četla jsem z Bible, dělala slovíčka do polštiny a chystala svačinu. Bylo to fajn. Všechno v klidu.
Do Warszawy jsme jeli „soukromím“ autobusem. Byl to jeden z těch lepších, kde jsou USB zdířka.
Dobila jsem si hodinky. Ve Warszavě jsme byli okolo 11. Naše první zastávka. Warszavské muzeum
umění. Typická galerie jediné, co jí chybělo bylo nepochopitelné umění. To ovšem nevadí. Mám
radši obrazy na kterých je jasný aspoň prvotní záměr autora. Nejvíc mě zaujal portrét Filipíny Herse. Vypadá totiž jako moje babcia.
Autobus nás pak převezl do centra. Bylo okolo druhé a všichni jsme měli hlad. Naše ESN průvodkyně nepředpokládali, že všichni budou chtít jít do restaurace. Nic nezarezervovali a museli jsme se rozdělit. Přidala jsem se ke skupince italek. Dost dlouho jsme hledali nějakou restauraci. Potkali jsme pár fastfoodu s typickým polským jídlem. Holky si chtěli sednout. Nakonec skončili v jedné pro mě celkem drahé. Dalo se to čekat v centru Warszawy.
Bylo tam ovšem pěkné prostředí a jídlo bylo opravdu dobré. Chtěla jsem něco typického tak jsem si
dala pięrogi s mięsem. Pięrogi a Barsz jsou zvláštní jídla. Za své národní si je nárokují Poláci, Ukrajinci i Rusové. Po včerejší lekci z polské historie to dává smysl. (Polsko se totiž velkou část své historie rozkládalo víc na východ.) Já je tedy považuji za polské ;). Pierogarniu tady navíc najdete na každém rohu. Byla to dobrá volba. Chutnaly trochu jako babiččiny bramborové tašky, ale byli rozhodně z jiného těsta. U placení mě překvapilo, že si účtovali servis. Nic neobvyklého se ale nekonalo. Možná to znamenalo suchý šampon, voňku a krém na záchodě.
Ze starého města jsme v podstatě nic neviděli. Je to trochu škoda. Nicméně chápu, proč nemohlo být
víc času. Další zastávkou totiž bylo muzeum Fryderyka Chopina. Je to interaktivní muzeum, které má
tři patra. Měli jsme na to jen hodinu, takže se to nedalo stihnout. Já se zasekla v podzemním sálu kde
bylo možné poslouchat různé druhy Chopenovi hudby. Bylo to úžasné. Když jsem odcházela měla
jsem dojem, že se prostě musím vrátit k umění. Něco napsat, nacvičit nebo načrtnout nějakou skicu.
Zítra asi zkusím sochy před fakultou. Zpátky jsme dojeli v 9. Možná jsme přece jen mohli zůstat déle.
Dneska (10.3) jsem byla jediná vstávala brzo. Čekal mě výlet do Warszawy. Vstala jsem dvě hodiny předem. Byl to fajn nápad. Konečně jsem někde byla na čas. Možná si říkáte, na co jsem potřebovala dvě hodiny. Je to jednoduché četla jsem z Bible, dělala slovíčka do polštiny a chystala svačinu. Bylo to fajn. Všechno v klidu.
Do Warszawy jsme jeli „soukromím“ autobusem. Byl to jeden z těch lepších, kde jsou USB zdířka.
Dobila jsem si hodinky. Ve Warszavě jsme byli okolo 11. Naše první zastávka. Warszavské muzeum
umění. Typická galerie jediné, co jí chybělo bylo nepochopitelné umění. To ovšem nevadí. Mám
radši obrazy na kterých je jasný aspoň prvotní záměr autora. Nejvíc mě zaujal portrét Filipíny Herse. Vypadá totiž jako moje babcia.
Autobus nás pak převezl do centra. Bylo okolo druhé a všichni jsme měli hlad. Naše ESN průvodkyně nepředpokládali, že všichni budou chtít jít do restaurace. Nic nezarezervovali a museli jsme se rozdělit. Přidala jsem se ke skupince italek. Dost dlouho jsme hledali nějakou restauraci. Potkali jsme pár fastfoodu s typickým polským jídlem. Holky si chtěli sednout. Nakonec skončili v jedné pro mě celkem drahé. Dalo se to čekat v centru Warszawy.
Bylo tam ovšem pěkné prostředí a jídlo bylo opravdu dobré. Chtěla jsem něco typického tak jsem si
dala pięrogi s mięsem. Pięrogi a Barsz jsou zvláštní jídla. Za své národní si je nárokují Poláci, Ukrajinci i Rusové. Po včerejší lekci z polské historie to dává smysl. (Polsko se totiž velkou část své historie rozkládalo víc na východ.) Já je tedy považuji za polské ;). Pierogarniu tady navíc najdete na každém rohu. Byla to dobrá volba. Chutnaly trochu jako babiččiny bramborové tašky, ale byli rozhodně z jiného těsta. U placení mě překvapilo, že si účtovali servis. Nic neobvyklého se ale nekonalo. Možná to znamenalo suchý šampon, voňku a krém na záchodě.
Ze starého města jsme v podstatě nic neviděli. Je to trochu škoda. Nicméně chápu, proč nemohlo být
víc času. Další zastávkou totiž bylo muzeum Fryderyka Chopina. Je to interaktivní muzeum, které má
tři patra. Měli jsme na to jen hodinu, takže se to nedalo stihnout. Já se zasekla v podzemním sálu kde
bylo možné poslouchat různé druhy Chopenovi hudby. Bylo to úžasné. Když jsem odcházela měla
jsem dojem, že se prostě musím vrátit k umění. Něco napsat, nacvičit nebo načrtnout nějakou skicu.
Zítra asi zkusím sochy před fakultou. Zpátky jsme dojeli v 9. Možná jsme přece jen mohli zůstat déle.
A přiznej, že ti chybělo to nepochopitelné umění, jako bylo v Katowicích :D Lenin s rudou hvězdou v čele :D
OdpovědětVymazatSpíš mě překvapilo, že v takovém muzeu byli nejabstraktnějším kouskem židle z 60. let
Vymazat