Děs a krása

První dojmy, první den, první noc,...

Po náročné cestě jsme s téměř dvou hodinový zpožděním oproti původnímu plánu dorazili do velkého děsivého města plného světel a paneláku. Opravdu první dojem byl děsivý stísněný pocit králíka hledícího na sousední králíkárnu. Tak tady budu další čtyři měsíce. Pomoc! Nemůžete mě odvézt zpátky domů? Křičel jeden hlas v mojí hlavě a druhý mu odporoval, ještě nevíš jaké to tu bude. Třeba je to jen tahle část, aspoň týden by si tomu měla dát.
Trošku se to zlepšilo když se ozval Kuba - můj mentor který mi měl pomoct se zorientovat. Poradil mi co jak vyplnit když jsem náhodou ani angličtině nerozuměla 
Koleje vevnitř působili spokojeným slušným dojmem místa na které se dá zvyknout. Byla tu cítit jistá ohleduplnost. Tomu nahrávala orientační mapka univerzitního areálu překryta fólií tak, aby si ji mohl přečíst i nevidomí. Krásné bylo taky projedou jet na kolejích velkým bytelným výtahem nestavícím v každém patře. Přidělen mi byl pokoj ve třetím patře na konci chodby. Pokoj je součástí buňky, která má dva pokoje kuchyňku, koupelnu a záchod. Tohle je pro mě těžký luxus tady to  zvládnu.

Moc dlouho jsme se tam nezdrželi. Rodiče a Anous chtěli vidět svoje ubytování - apartmány ogrodowa.

To bylo taky super a opět se dotklo mého geoinformatického já, neboť na podlaze v chodbě byl vylepený letecký snímek Lublinského zámku. Celkově ten byt byl dílem návrháře a patriota Lublinu. Jako bonus nás tam čekali papuče kartáček na zuby a tradiční Lublinské cibuláře. Prostě paráda.

Večer jsme šli do centra a kvůli velkým mrazům jsme skončili v Lublinského browaru (pivovar).