První hodiny, první spolužáci, první brazilské jídlo
Nové slowa: ekran - obrazovka, potocznie - hovorově
počet kroků: 16 200
Probudila jsem se sama před budíkém. Co jsem tady je to tak každý den. Je to výborný pocit, aspoň do chvíle, než se vám rozsvítí hodinky a uvědomíte si, že jste budík nastavili špatně. Ano, začalo to dneska myšlenkou, že budík měl být o hodinu dřív. Takže 30 minut než začne první hodina a tam 100% nechcete dorazit pozdě. Ukázalo se, že bez snídaně je to tak akorát a to jsem si dokonce zvládla dát řasenku ( je to chvilička, ale obvykle je to právě těch pár sekund, které raději obětuji).
Po včerejšku jsem už dokonce poznala své spolužáky a opět zapomněla to nejdůležitější (ok ne tak úplně, ale to je filozofická debata kterou nechci vypisovat ;) ) zeptat se jak se jmenují na fb a jestli by mě nepřidali do nějaké své skupiny. Nevadí mám na to zbytek semestru. Na cvičení z Podstawy programowania i algorytmizacji byli dvě skupiny. Chtěla jsem zůstat s jedničkou, protože jsem už aspoň věděla, že ta sympatická černovláska je Marie a umí anglicky (ano, život "erazmáka" je občas závislí na informace o úrovni angličtiny). Jak už možná tušíte tak to nakonec nebylo. Dveře přišel otevřít sympatický chlapík, který zřejmě nepohrdne pivem a vtipem (aspoň jeho tričko nějaký matematický mělo). Když jsem se mu představila a vysvětlila, že polsky rozumím, ale nemluvím. Odpověděl, že tahle skupina bude v pátek ale pokud chci tento čas můžu se připojit k vedlejší.
Tu vedla učitelka působící dojmem milé zaujaté turistky a její polština byla doslova kulometná. No zas tak moc nerozumím. Navíc jsem si sedla vedle kluka (žádná holka tam nebyla) jehož první reakce na má slova v angličtině byla "O, kurwa" následně požádal svého kamaráda jestli by se mohl stát jeho tlumočníkem. Bylo mi ho líto a tak jsem mu prozradila, že teda rozumím polsky. Škoda jeho tričko vypadalo na vhodného adepta na kamaráda (Nebyl to zrovna famfrpál, ale Bradavice jsou taky fajn téma na úvod).
Obsah hodiny nebyl těžký věnovali jsme se grafickému programování. Stačilo si prostě uvědomit, že máme nějaké proměnné cykly a tak. Začalo to light botem (je to i hra na mobil, značně tak spadla pozornost celé třídy) a potom jsme přešli do stratche myslím, že to musí být super pro děti na základce. Pro mě to bylo spíš tipni si, která karta v češtině odpovídá, které v polštině trochu jsem nestíhala no jo. Ale líbilo se mi když jsme dělali hru chatch me - dvě postavičky se honí po obrazovce díky příkazům na šipkách.
Po hodině mě zastavil a nějaký spolužák a ptal se odkud jsem, že je z Jelenie Góry. To bylo milé škoda, že jsem s ním nemohla pokračovat v rozhovoru, protože jsem se chtěla zeptat na průběh kurzu.
Pauzu před přednáškou jsem věnovala další hře jménem najdi místnost dostala jsem se do 4 nebo 5 levlu první to byla kancelář pana Demczuka, pak místnost kde jsme měli mít přednášku, která se mi kryje dál byla Aula a po všem tom zmatku jsem se rozhodla hledat pomoc u své koordynátorky ta se mi pokoušela pomoct a nakonec zjistila, že dneska ta hodina odpadla - vtipné. Na přednášku z programování jsem přišla pozdě (ale ne poslední ;) ) Měl ji ten sypatycký chlapík z rána. Překvapilo mě, že až na pár slov jsem neměla problém mu rozumět. Samozřejmě tomu pomohlo to, že mluvil o věcech které jsem už tak nějak znala, ale mám z toho pocit, že odpověď na otázku z nadpisu je Tak kapeczke.
Odpoledne mě vzal Kuba nakupovat (autem!) do velkého obchodu. Bylo to od něj moc pěkné a pomohlo mi to dokoupit si těch pár blbostí co jsem v Biedronce nenašla. Taky jsme potom vedli zajímavou jazykovou rozpravu o češtině a polštině. Muselo být vtipné nás poslouchat chvíli anglicky chvíli česky a chvíli polsky tomu se říká jazykový guláš, ale rozuměli jsme si. Obchod to byl opravdu zvláštní. Například žampiony tam měli tři různé ceny (viz foto) a hranolky prodávali na váhu. Houby potřebovala Luiza na brazilské jídlo. To bylo překvapivě dobré i s houbami.
Nové slowa: ekran - obrazovka, potocznie - hovorově
počet kroků: 16 200
Probudila jsem se sama před budíkém. Co jsem tady je to tak každý den. Je to výborný pocit, aspoň do chvíle, než se vám rozsvítí hodinky a uvědomíte si, že jste budík nastavili špatně. Ano, začalo to dneska myšlenkou, že budík měl být o hodinu dřív. Takže 30 minut než začne první hodina a tam 100% nechcete dorazit pozdě. Ukázalo se, že bez snídaně je to tak akorát a to jsem si dokonce zvládla dát řasenku ( je to chvilička, ale obvykle je to právě těch pár sekund, které raději obětuji).
Po včerejšku jsem už dokonce poznala své spolužáky a opět zapomněla to nejdůležitější (ok ne tak úplně, ale to je filozofická debata kterou nechci vypisovat ;) ) zeptat se jak se jmenují na fb a jestli by mě nepřidali do nějaké své skupiny. Nevadí mám na to zbytek semestru. Na cvičení z Podstawy programowania i algorytmizacji byli dvě skupiny. Chtěla jsem zůstat s jedničkou, protože jsem už aspoň věděla, že ta sympatická černovláska je Marie a umí anglicky (ano, život "erazmáka" je občas závislí na informace o úrovni angličtiny). Jak už možná tušíte tak to nakonec nebylo. Dveře přišel otevřít sympatický chlapík, který zřejmě nepohrdne pivem a vtipem (aspoň jeho tričko nějaký matematický mělo). Když jsem se mu představila a vysvětlila, že polsky rozumím, ale nemluvím. Odpověděl, že tahle skupina bude v pátek ale pokud chci tento čas můžu se připojit k vedlejší.
Tu vedla učitelka působící dojmem milé zaujaté turistky a její polština byla doslova kulometná. No zas tak moc nerozumím. Navíc jsem si sedla vedle kluka (žádná holka tam nebyla) jehož první reakce na má slova v angličtině byla "O, kurwa" následně požádal svého kamaráda jestli by se mohl stát jeho tlumočníkem. Bylo mi ho líto a tak jsem mu prozradila, že teda rozumím polsky. Škoda jeho tričko vypadalo na vhodného adepta na kamaráda (Nebyl to zrovna famfrpál, ale Bradavice jsou taky fajn téma na úvod).
Obsah hodiny nebyl těžký věnovali jsme se grafickému programování. Stačilo si prostě uvědomit, že máme nějaké proměnné cykly a tak. Začalo to light botem (je to i hra na mobil, značně tak spadla pozornost celé třídy) a potom jsme přešli do stratche myslím, že to musí být super pro děti na základce. Pro mě to bylo spíš tipni si, která karta v češtině odpovídá, které v polštině trochu jsem nestíhala no jo. Ale líbilo se mi když jsme dělali hru chatch me - dvě postavičky se honí po obrazovce díky příkazům na šipkách.
Po hodině mě zastavil a nějaký spolužák a ptal se odkud jsem, že je z Jelenie Góry. To bylo milé škoda, že jsem s ním nemohla pokračovat v rozhovoru, protože jsem se chtěla zeptat na průběh kurzu.
Pauzu před přednáškou jsem věnovala další hře jménem najdi místnost dostala jsem se do 4 nebo 5 levlu první to byla kancelář pana Demczuka, pak místnost kde jsme měli mít přednášku, která se mi kryje dál byla Aula a po všem tom zmatku jsem se rozhodla hledat pomoc u své koordynátorky ta se mi pokoušela pomoct a nakonec zjistila, že dneska ta hodina odpadla - vtipné. Na přednášku z programování jsem přišla pozdě (ale ne poslední ;) ) Měl ji ten sypatycký chlapík z rána. Překvapilo mě, že až na pár slov jsem neměla problém mu rozumět. Samozřejmě tomu pomohlo to, že mluvil o věcech které jsem už tak nějak znala, ale mám z toho pocit, že odpověď na otázku z nadpisu je Tak kapeczke.
Odpoledne mě vzal Kuba nakupovat (autem!) do velkého obchodu. Bylo to od něj moc pěkné a pomohlo mi to dokoupit si těch pár blbostí co jsem v Biedronce nenašla. Taky jsme potom vedli zajímavou jazykovou rozpravu o češtině a polštině. Muselo být vtipné nás poslouchat chvíli anglicky chvíli česky a chvíli polsky tomu se říká jazykový guláš, ale rozuměli jsme si. Obchod to byl opravdu zvláštní. Například žampiony tam měli tři různé ceny (viz foto) a hranolky prodávali na váhu. Houby potřebovala Luiza na brazilské jídlo. To bylo překvapivě dobré i s houbami.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji ze komentář :D Tadam.120