Německo - první dojmy

Vím, že jsem dlouho nic nepřidala i navzdory svému plánu o pravidelný umělecký blog. Tentokráte se už více vymlouvat na nepřítomnost wifi a celkovou zaneprázdněnost nehodlám. Pro další 3-2 dny však chystám příspěvky z mého výměnného pobytu v Německu.

Základní informace
Díky škole mám opět možnost navštívit další zemi mě příjemným způsobem tzn. pár dní v nějaké rodině. Jsem u rodiny Knöferl spolu s Aničkou, která hostila Miu sestru Laury, kterou jsem na jaře hostila já. (Přijeli k nám, taktéž na prodloužený výkend spolu s delegací z našeho partnerského města Neuburg nad Dunajem). Pobydeme tu tedy dva plné dny a pak nás čeká a (doufám, že) nemine zpateční cesta domů.

Den první - cesta tam
Celá akce měla započít v 8 hodin ráno odjezdem od gymlu. To se nestalo, zrovna když jednou dorazím v čas.
   Nebyli bychom  českými studenty, kdybychom bývali nezačali obsazovat zadní sedadla. Autobus byl tak pro čtyřicet osob, moderní. Čekala jsem, že to co nezaplní deset studentů zaplní jesenická delegace, a ejhle včetně našich učitelek, vedoucí archívu a starostky Velké Kráše jich bylo stejně jak nás. Obsadili strategicky přední část.
    Toto rozložení bylo bravurní. Obě skupiny během téměř ... kdyže jsme to přijeli? Netuším bylo to půl pět ale které? Rozhodně jsme překročili odhad googlu 7h 10 minut ( to i když odečtu prestávky). Cesta to byla dlouhá a stihli jsme některá populární témata, jako například ples, spolužáci a co nás čeká, probrat až třikrát. Našli se i jiné neočekávané z nichž mě zaujala zvláště debata o německých a českých záchodech.

   První přestávka nás měla čekat v Hradci u mekáče, tomu jsme se zázračně vyhli a stavělo se až když Míša začala uvažovat o druhém požádání o přestávku od hradce. MacDonald tam ale nebyl. Prodávali zde také jídlo a kávu takže nikdo výrazně neprotestoval (aspoň co já vím).
   Slavné fastfoodové zařízení jsme potkali až při druhé přestávce. Bylo plno - hlavně češi ale také slováci a dámy v černém s šátky na hlavě. Byl teplý den ale jak každý ví zmrzlina je v těchto zařízeních spíše mražený cukr. Našla jsem vhodnou alternativu v podobě vanilkového frapé. Nabízeli zde i s [marakujou] tato exotická novinka oslovila mě i Kamču a společně jsme vychutnali jeden vzorek. Chutnalo dobře ale víc jak polovinu bych sama nezvládla. Spolu s kelímkem této vzpominky a čerstvým estetickým zažikem z toalet sousední benzíny (kde jsem dokoupila alkoholické dary pro rodinu) jsme vyrazili za hranice Česka.

    Že byla cesta dlouhá dokládalo i naše systematické přemísťování, jež mělo ulevit bolavým zádům (bez vetšího úspěchu). Po dojezení provijantu a počáteční touze po zastávce v německu jsme konečně dorazili na místo určení. Tam si nás přebrali naši němečtí opatrovníci. Naložily se kufry a jelo se na stadión.
  Hostitelky měli poslední fotbalový trénink před zítřejším zapasem. Já Karel i Anička patříme k nefodbalovím tipům a tak jsme úspěšně a s vervou otestovali dětské hřiště.
  Houpání nás vysílilo a tak jsme povečeřeli hned vedle v "pivní zahradě" pod Kaštany. Bylo pozdě a bufet byl vybrakován. Naslepo (i když Laura se snažila překládat) jsme střelily nějaké jídlo. Anička ulovila tlačenku (špatný to úlovek pro její apetit) já cosi co silně připomínalo tvaružkovou pomazánku a bylo doplněno cibulí salátem a rajčaty. Zvláštní chuť asi bych sama vědomě nevolila, ale večeře akurátní. Dům ve kterém dnes budu spát je moc pěkný a svým stylem připomíná interiery z "vítejte doma".
PS: lítá tu komár a trochu kazí celkový dojem