Den 37 a 38

St

Konečně jsem se probojovala matematikou na tento týden. Vesměs to byl pozitivní den. Jako každou středu bylo dost času na relax. Hrála jsem na klavír (hraji skoro každý školní den). A šlo mi to. Měla jsem z toho dobrý pocit.

Večer jsme měli v plánu konečně zajít na zumbu. Měla mě vyzvednout Míša okolo půl sedmé. Začínalo to v 7. Zavolala mi, všechno vypadalo dobře, jen jsme se nemohli nějak shodnout na tom, kde se setkáme. Nakonec nás zachránili semafory (ty najde každý). Příště už to bude lepší. Cestou ke škole, tam se to konalo, jsme nabrali ještě Aničku. Byli jsme tam brzo. Zrovna tam končili nějací karatisti.

Začalo to poměrně pomalou staticky netaneční písničkou, po které jsme prohlásila, že jsme jak stojící figuríny. Kdybych jen tušila, co přijde posléze. Přišla docela živá písnička a lektorka ožila. Připomínala mi nějakého splašeného tarzana (dokonce i řvala). Ve chvílích kdy mi přišlo, že už rychleji to nejde vyskočila pádila přes celou místnost a stihla další figuru. Možná vám to zní strašně, ale byla to sranda. Skončili jsme mokří. Jo, bylo to fajn příště půjdem zas.

Čt
Čtvrtky jsou obecně přehlížené dny. Podobně jako úterý, akorát ty jsou víc relaxační. Není divu, že je přehlížíme. Ono taky se většinou nic moc neděje. Stejně to bylo i tentokrát. Odzkoušela jsem nový recept, který bych tak nějak nazvala chlebovo mrkvovým salátem nebylo to špatné, ale mělo to své mouchy (spíš chleby). Večer jsem si uvařila brambory na pátek. Prostě obyčejný nudný čtvrtek.