Den 19 a 20

víkend 31 -1.2. 2015

Na víkendech je nejlepší to, že člověk může spát, jak dlouho chce. Vstala jsem si pěkně o půl 11 a šla až na oběd, jenž je stejný jak české snídaně.

Přijela Ida, kterou jsem milně považovala za nějakou tetičku. Ve skutečnosti to byla Jonova přítelkyně. Plyne z toho jednoduché ponaučení, nikdy netipuj vztahy. Byla moc fajn.

Odpoledne jsme se vydali na bazén -  na kajaky. V životě jsem nezkoušela kajaking, ale jsem osoba otevřená novým možnostem, tak proč to nezkusit. Aspoň se bude o čem bavit. Při nejhorším si můžu aspoň zaplavat. Miluju vodu.
 Nejhorší se nekonalo. Nebyla jsem jediný začátečník. Ze začátku po nás lektorka chtěla, ať co nejdéle zůstaneme pod vodou se zadrženým dechem. Dotáhla jsem to na půl minuty a dala bych i víc myslím. (Byla sem lepší jak ten kluk). Pak si zavolala na pomoc dalšího instruktora, aby se mi mohl věnovat. Učil mě jak porůznu vlézt do kajaku, a jak se z něho za každých okolností dostat. Zdálo se, že je to jedna z mála pohybových věcí, na kterou mám přirozený talent. Ani jednou, když mi dal nějakou instrukci, jsem si nepomyslela takové ty věci jako „a to mám provést jak“ nebo „to není možné“. Nejvíc mě asi bavilo přetáčení se i lodí :D a nebo únik z obrácené lodi :D. Netěší, jak jsem zjistila, bylo udržet přímí směr při pádlování, ale myslím, že s trochou praxe to půjde jako na raftech.

Taky tam na tom bazéně měli bezvadný skokánek takoví ten pérovací. Lisa mi slíbila, že až budeme na letním domě, tak půjdeme do aqvaparku. Už se tam těším, máme spoustu super plánů :D.

Večer jsme hráli Uno spin (něco jako uno kolo štěstí) je to podobná haluzárna jako uno extreme. Bylo to docela dramatické. „Vyžrala“ jsem skoro všechny plusové karty, co na mě použila Lisa a taky pár tahej  dokud nedostaneš modrou kartu. Toho to ohromného balíku karet jsem se díky prohození karet zbavila. Ne, že bych si tím pomohla, dostala jsem další 10 kartový balíček. Toho jsem mi ovšem zbavila asi po dvou kolech, jelikož jsem jako první vykřikla uno spin a tím pádem jsem si směla ponechat jen jednu kartu :D  Taky jsme hráli čísla, což je něco jako zlodějina musíte vytvářet číselné řady a zbavit vše všech čísel opět jsem byla druhá a Lisa první :D na závěr večera jsme vytáhli hru zvanou lego builder, ale chyběli nám součástky a tak jsme skončili u hraní si s legem :D

Mimochodem víte, že Dánsko je rodná země lega?

Neděle
No moje stávání se trošičku zlepšilo. Takže jsem si mohla vychutnat rozpečené houstičky na snídani. Zbytek dopoledne jsem strávila čtením. Na oběd přijeli další hosté. Bylo to zvláštní dojídat zbytky a obědvat chleba. Vím, že oběd je tady to samé co večeře u nás, ale stejně vždyť to nevypadá dostatečně esteticky. Zato „čaj“ ten byl opravdu připraven velmi ergonomicky. Bílé ubrusy dlouhé bílé svíce a dva nádherné krémové koláče. Popravdě byli to typické Dánské narozeninové dorty. Dělala je Lisa. Recept jak pro prvňáka. Ale musím říct, že to bylo velmi efektní. Podávala se k nim horká čokoláda, no spíš hustší kakao, se šlehačkou. Taky k tomu byly skořicové sušenky a bochánky :D.  Zkrátka dlouhý „čaj“ vhodný k rozhovorům. Nejvtipnější na tomto „čaji“ bylo, že se podávala jen káva, horká čokoláda a víno. Jo víno, ale v maličkých panákových skleničkách :D. Velmi podivné, ale vznešené :D Aneb rodinná oslava narozenin v dánském stylu. Mluvilo se převážně dánsky, a tak jsem při první příležitosti zmizela. Večer mě Kerstin ujistila, že to nebylo nespolečenské a že to chápe. Bylo to tak pro obě strany lepší. S čímž plně souhlasím. :D   Ale něco mi ta návštěva přece jen dala :D zbyli nějaké bochánky, takže moje svačina získala novou formu :Db

Toto je ilustrační foto ve skutečnosti byl čokoládový a jen dvou patrový :D