Den 9

plán: Hned zprvu se chci omluvit. Zapomněla jsem se zmínit, že Amča měla narozeniny.  V pondělí dokonce dostala i dort. Bylo to opravdu milé. Nu, úterý (tehdy jsem psala pondělní článek) byl prostě zapomětlivý den.

realita:
Tak a teď ke středě. Dopoledne to byla obvyklá nuda. Bavila jsem se trochu s holkami. Opět jsem nakreslila racka. Četla si. Hrála na klavír. Někdo ho popsal, na některé klávesy načmáral čísla. Utřela jsem je. Rozhodilo mě to. Nedokázala jsem se pak pořádně soustředit.

Odpoledne jsem byla „doma“ jen s „bratrem“. Rozhodla jsem se pro nekonfliktní zalezlí odpolední program, tipu koukání na seriály. Koukla jsem se na dva díly Doctora who. Při nich snažila jsem se vypočítat optimální počet stránek na den, tak abych stihla přečíst všech 2535 českých stránek, které mám sebou. Nepovedlo se mi to. Matematika není schopná se vyrovnat se zaokrouhlováním. Dospěla jsem k závěru, že ideální bude 38 dní přečíst 32 stran a 40 dní 33. No uvidíme, jak to půjde.

Na večeři jsme si ohřáli kari omáčku ze sáčku. Zvláštní to večeře. Pak mě Jon odvezl do školy (byla tam prezentace antidrogového projektu v 6 hodin). Během cesty jsem se dozvěděla, že jejich dům je původně švédský a že v Dánsku obvykle domům jména nedávají.

Všechny skupinky to měli perfektně připravené. Měla jsem z toho až takový divný pocit jako bych se ocitla na trhu drog.  Dala jsem si čaj a nenápadně jak myška proplouvala davem. Bylo tam dost narváno.

Marianne mě zavezla „domů“.