Den 8

plán: udělat večeři

realita: jo ale bylo to o chlup

detaily:  Dneska jsem se začala „po staru“. Když jsme odcházeli uvědomila jsem si, že sem nechala trafo v pokoji. V dánské škole bych byla bez trafa nahraná. Vrátila jsem se tedy, a když jsme se opět chystali vyjet uvědomila jsem si, že nemám svačinu. Já jsem strašní pažravec bez svačiny by ze mě byla mrzutá troska. Vrátila jsem se tedy. Tentokrát se mi nechtělo sundávat boty. Šla jsem přece jen do kuchyně (je hned za předsíní). No, jenže mi nedošlo, že venku byl sníh. Ty šedé stopy šli na bílé kuchyňské podlaze pěkně vidět. Zachránila jsem to tedy hadrou. myslela jsem si, už mám vše. Chyba lávky nevzala jsem si láhev :D

Dopoledne nebylo co dělat. Jasně mohla jsem pomáhat své skupině s přípravou projektu o extázi a taky jsem se o to pokusila přečetla jsem si dvě internetové stránky a pokusila se z nich udělat srozumitelný zápis v angličtině. V tomto případě se ukázala moje znalost angličtiny je  poněkud nedostačující, a navíc můj tým už věděl všechno co jsem našla.

Pustila jsem se tedy do činnosti, kterou jsem dlouho flákala- třídění mailu. Je to velice nudné, taky mi to dlouho nevydrželo a radši jsem se pustina do čtení Ready play one: hra začíná.

Když jsem přišla ze školy, snědla jsem jablko a udělala si čaj. Postavila jsem ho na linku a při první příležitosti ho rozlila. Hrnek to přežil. Opět jsem využila služeb kuchyňské hadry. Při tomto zákroku jsem objevila dvě nezničené stopy po mém ranním prohřešku.

 Lisa mi oznámila, že nestihne udělat nějakou „normální“ teplo večeři a proto si dáme na večeři chleba. Ta představa se mi ani v nejmenším nelíbila. Chleba jsem měla na svačinu a na oběd. Takže ne, prostě nepřipadá v úvahu mít na 3 ze 4 denních jídel chleba.

Rozhodla jsem se udělat těstoviny. Jsou jednoduché a není co na nich zkazit. (Tomu to mýtu prosím vás nevěřte.  Dají se nedodělat, rozvařit,…). Doma nebyla ani Lisa ani její rodiče. Sebrala jsem tedy odvahu a zeptala se Jona. Tvářil se poněkud překvapeně, ale můj nápad schválit. Tím jsem vlastně získala legální povolení se seznámit se spíží. (To víte, kdyby náhodou vypuklo nějaké povstání, mohlo by se hodit znát její obsah.) Když jsem ji prohledávala, dorazila domu „mamka“ (tou dobou už byli všechny mé kuchyňské katastrofy pečlivě odstraněny). Můj nápad ji také překvapil a navrhla mi: Když budeš chtít, můžeš udělat někdy nějaké české jídlo. Jen řekni, co potřebuješ, ať koupíme suroviny.

Pustila jsem se tedy do vaření. Ohřála vodu nakrájela cibulku osmahla ji posypala cukrem přidala oregano a rajčata. Hodila vařit těstoviny, nastavila minutku a pokračovala jsem v přípravě omáčky. Dochutila jsem ji nějakým super rajčatovým kečupoprotlakem a chtěla zjemnit trochou mléka.

Tuhle omáčku dělám ráda, není složitá, a když se dobře dotáhne do konce je moc … mlsací. Vzala jsem tedy mléko z lednice a trošku přilila, doma s plnotučným jsem nikdy neměla problém. Je sice lepší použít smetanu, ale mléko taky jde. S dánským mlíkem ovšem problém nastal. Omáčka se změnila v jakýsi pulzující sliz červeno oranžové barvy (ve skutečnosti to nebylo až tak nechutné, jen to trošku zeslizovatělo). Jak to zachránit? Sýr! Ano sýr ten tam ještě nebyl. Rychle jsem tedy přidala sýr a vskutku omáčka se vrátila zpátky do své obvyklé chutné podoby. V tu chvíli ovšem začali pěnit těstoviny (poklička sklouzla a uzavřela hrnec). Popadla jsem utěrku a doufala, že nikdo není poblíž. Narovnala jsem pokličku. Utřela vodu kolem hrnce a chtěla si oddychnout. Jenže šup a těstoviny opět vypěnili díky té nestabilní pokličce, naštvala jsem se a sundala ji. Chvíli byl klid, vše poklidně bublalo. Najednou to ovšem začala omáčka přehánět a mně záhadným způsobem se dostala až na varnou desku. Okamžitě jsem nasadila kuchyňskou roly (moji velkou kamarádku) a ztlumila omáčku. Dopadlo to dobře. Při smažení klobásek jsem už nic nepokazila. Později jsem Mléko pečlivě prozkoumala 0,5% a přesto bylo červené taková to past.

Po večeři jsme se s Lisou vydali do skauta. Tuto schůzku jsem byla se starší skupinou, stejně jsem si přišla přestárlá. Úspěšně jsem přežila koulovačku s se sněhem typu čirá obleva (napadli ho asi dva centimetry a už začínaly tát). Hlavní náplní ovšem bylo chodit po městě a hledat hvězdy. Já byla totálně dezorientovaná, ale aspoň jsem si popovídala s Michaele (o tom jak je nebezpečné soudcovat fotbal). Celá sešlost skončila popíjením kakaa v dřevěné chatce. Velmi příjemné.