Den 15

úterý 27.1.2015

Úterý neboli den tělocviku. Ve škole jsme totiž měli pouze tělocvik. Zbývající hodiny jsme samozřejmě využily k přepisování sešitů (já jsem si tím pádem dodělala vše co jsem potřebovala přepsat, což je fajn, moc fajn, protože to věstí volná čas na středu čtvrtek a pátek :D)

V tělocviku jsme v podstatě měli volno. Dáni se připravovali na nějaké testy ve skupinkách (vypadalo to jak organizovaný chaos). My se rozhodli pro badminton. Čistě pro ten pocit: hýbeme se. Míša s Aničkou dokázali dostat balonek přes síť víc jak 100x (přesně 179x) bez pádu na zem. Já a moje spoluhráčka, pravdě podobně praktikantka soudě podle gymnaziálního trička a slov že nemá co dělat, jsme tak úspěšné nebyli, podařilo se nám to za pomocí velké koncentrace a vypětí všech sil dostat na 13 (a pak mi povídejte, že je to smolné číslo). Jsem na to hrdá. Cítím pocit velkého vítězství. Myslím, že příště to bude o dost lepší. Usuzuji tak z vytrvalé a neodbytné bolesti v pravé ruce (asi se mi zdokonalují svaly potřebné k této aktivitě).

Odpoledne jsem se rozhodla vyjet si na kole. To víte, pohyb je důležitý. Jela jsem opět k jezírkům je to tam opravdu fascinující a je to kousek. Stihla jsem akorát západ slunce. Nádhera. Rudé slunce a voda připravená odrážet každý mizící rudý paprsek. Ptáci. Ten zvuk a klid toho místa. Uznávám, bylo tam troch bahno, ale přece si tím nezkazím den. Tentokrát mi dokonce ani foťák nevzdoroval. Prostě jedna báseň. Můžete se podívat na fotky, ale skutečnost byla ještě lepší :D