Den 12 a 13

sobota + neděle = víkend

plány: návštěva „příbuzných“

realita: výlet do Keterminde

detaily:
V pátek odjela Lisa na nějakou víkendovou (co pořádá škola, na kterou chce pokračovat). Byla jsem tedy dopoledne sama. Rozhodla jsem se vyzkoušet rychlo kaši. Byla nic moc (jako všechny tokové kaše), tak jsem ji vylepšila medem a kakaem, to pomohlo.

Dopoledne jsem věnovala „kancelářině“ tzn. dopisování deníku, dělání prezentací atd. Obědvali jsme společně (zbytky ze včerejší večeře a chleby).

V pět hodin jsme vyjeli na návštěvu k „příbuzným“. Sbalili jsme si věci plus mínus na týden nebo to tak aspoň vypadalo (balili jsme i některé zvláštní věci jako např. papuče). Cesta to byla krátká, jen asi 45 minut (jeli jsme do jedné z okrajových částí Odense), mně ovšem přišla asi jen jako 10ti minutová (začetla jsem se totiž do Ready Player One). Dorazili jsme k malému přízemnímu domku (později jsem zjistila, že až tak malý není).

Už před vchodem plály dvě svíčky. V malé předsíňce bylo úžasné zrcadlo. V obýváku (kde jsme strávili většinu návštěvy) bylo asi 26 svíček a všechny vydávaly své měkké světlo. Celý dům (nebo aspoň to, co jsem z něho viděla) byl zařízen do Řecko-italského stylu. Nebylo tam moc věcí, ale rozhodně to tam působilo příjemně.

Před večeří jsme chvíli seděli na gauči, pili mošt a povídali si. Cítila jsem se trochu rozpačitě, no, uznejte, v cizí zemi a ještě na návštěvě s rodinou, která vás hostí. Postupem večera ze mě ta rozpačitost spadla (aspoň částečně). Když dorazil Jon, přesunuli jsme se k jídelnímu stolu. Čekala nás tříhodinová večeře o třech chodech. Prvním z nich byla krémová pórková polévka se slaninou. Byla moc dobrá. Následovalo tmavé maso s opečenými brambory. Řekla bych, že to bylo nějaké lepší maso. Bylo šťavnaté a zároveň ne vodnaté, bylo prostě plné. Brambory byly vcelku skoro rozkrájené na plátky a opečené v troubě. Aby bylo hlavní jídlo ještě dokonalejší, dostali jsme ještě jednu další přílohu. Bílé zelí se smetanou a lískovými oříšky (byli tak hodní, že mi udělali bez citronu). Po tomhle delikátním výstupu následoval trávící odpočinek v podobě rozpravy o koláčích (to jsem dokázala odhadnout sama, oni mi to později potvrdili). Nejvíc mě zaujalo asi to, že Dáni jsou schopní udělat koláč ze směsi chlebů. Jiný kraj, jiný mrav. Na závěr večeře vystoupil čokoládový muss, chutnal báječně, jedinou jeho chybou bylo, že se podával na závěr. Většina hodujících byla již plná, jedl se tedy opravdu šnečím tempem.  Když jsme dojedli poslední sousta, přesunula se celá společnost na gauč. Podával se alkohol všeho druhu (hlavně ten tvrdý) Já zůstala u horké čokolády s tou pravou nefalšovanou neroztápějící se šlehačkou. Neměla jsem lžičku, a tak jsem její většinu nechala na dně hrnku, když sem se jako první odebrala spát.

Ráno jsem přišla na snídani jako poslední (ale nezmeškala jsem začátek). Měli jsme houstičky. Ach, jak já je mám ráda, uvědomila jsem si to až teď, když jich mám nedostatek. Některé byli s mákem, takže tady mák znají. Zjistila jsem, že je zde sýr s marmeládou považován za zcela běžnou kombinaci :D

Byl krásný den zcela netypický pro Dánsko, slunečno a bezvětří. Není divu, že „moje rodina“ neodolala a vyrazila do Keterminde na procházku po mořském břehu. Byla to nádhera (fotky ve fotogalerii). Ty barvy! Ptáci! Zvuky! A vůně!