Den 11

Plán: prozkoumat les
Realita: Dostali jsme dva pakly anglicky potištěných papírů

Detaily:
Ráno mě vzbudil budík o 10 minut později. Zapomněla jsem ho totiž vrátit na původní čas, po té co jsem se rozhodla si včera přispat. Nijak mě to neohrozilo. Strašně tu mrzne (aspoň teda pocitově).

Vyučování jsme začali angličtinou. V dánské škole, na rozdíl od té české, nikdy není problém něco okopírovat, takže jsme dostali hned dvě tlusté složky anglického textu. Knihu A time to kill od Johna Grishama a cosi jako učebnici. Z té „učebnice“ jsem si dneska četli o Ku Klux Klanu. Zajímavé a podle mě docela těžké téma. V druhé části hodiny dánští studenti překládali slova písně Strange fruit z roku 1937. Já ten to čas využila k tomu, že jsem si přečetla článek o Abrahamu Lincolnovy. Na příští hodinu máme mít přečteno A time to kill do 7 kapitoly (To je nějakých 30 stránek na víkend).

Po angličtině jsme měli tři hodiny volna na vypracování úkolů do české školy. Jelikož jsem je už měla všechny hotové, rozhodla jsem se pokračovat na prezentaci o sovách do biologie (v Česku). Jsou to úžasní ptáci. A taky jsem si četla. Řekla bych, že jsem proletěla něco přes 50 stránek. Jak se blížím k závěru, je to čím dál tím víc napínavé.

Po obědě jsme měli první hodinu dějepisu s Janem (hostitelem Amči). Mluvil perfektně anglicky. Docela jsem si tu hodinu užila. Vysvětlil nám, o čem budeme dělat projekty. Všechny se budou týkat druhé světové války a holocaustu. Navrhl i nějaké konkrétnější témata, ale můžeme si vybrat, co budeme chtít. Uvažovali jsme o Lidicích nebo o odsunu Němců.

Poslední hodina byla řekněme podivná. Bylo to takzvaná homework lesson (hodina domácích úkolů). Dáni si ji vyložili jako volnou hodinu a tancovali.

Odpoledne jsem se rozhodla uskutečnit objevnou výpravu. Sedla jsem na kolo a vyrazila. Jela jsem přímo na, no vlastně ani nevím, co to bylo za světovou stranu, prostě do prava. Když jsem překonala dvě silnice, ocitla jsem se v pohádkovém lese. Vytáhla jsem foťák a chtěla jsem zachytit zdejší krásu. Fotoaparát ovšem nesdílel mé nadšení a odporoval slovy nedostatek paměti. Fotila jsem aspoň na mobil. Dojela jsem až k nějakým rybníčkům. Byli zamrzlé, okolo byly světle hnědé traviny. Nádhera. Myslím, že tam zajedu zítra znovu abych si to nafotila pořádně.

„Domů“ jsem se vrátila před šestou. Večeře byla později než obvykle. Stála, ale za to měli jsme pečenou zeleninu s masem (mrkev, petržel, řepa a brambory). Řekla jsem si o recept, takže se tu asi za pár dní objeví.

Omlouvám se za malou proluku :D Dělo se tolik věcí … jen čtěte dál.