Přeskočit na hlavní obsah

Den 46, 47 a 48

Pa

V pátek ráno jsem se necítila tak úplně ve své kůži zůstala jsem tedy v posteli. Věnovala jsem se čtení a koukání na seriály. V podstatě totéž jako kdybych byla ve škole, akorát s tím rozdílem, že jsem nemusela překonávat nástrahy počasí a mohla si klidně pustit film bez toho, že by mi z uší trčeli dráty. Překvapivě zjišťuji, že mi docela chybí nějaká pevná časová náplň zároveň jsem si ale vědoma že mě to rychle opustí až se mi to zas vrátí. Jsem vrtkavá duše.

So
Bojovat s počasím je zřejmě dobré hlavně pro vnitřní orientaci. Když se totiž přemůžete a jdete do té školy nemáte pak v sobotu neděli :D. Odteď žádné nemoci. Dopoledne mě Lisa vážně potěšila udělala amolety :D

Pozvala mě k sobě do pokoje a dívali jsme se na Merlina (s1e03). 



V tomto skvělém duchu (sledování pixelových ploch) jsme pokračovali i odpoledne kdy jsme konečně dokoukali twilight ságu.




Ne

Opět jsem si přispala super pohoda na snídani jsem si připravila müsli bylo super. Ale ne tak dokonalé jako mamčino doma. Odpolene jsme vyrazily opět na bazén na kajaky. Lisa se mě pokoušela naučit něco jako toto:
to je jen ilustračni obrázek. Věřte tomu nebo ne povedlo se mi to. Možná to na vás působí, že ten člověk padá do vody ve skutečnosti si jen tak leží na hladině a kouká na oblohu.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

DANISH DREAM CAKE (DRØMMEKAGE) - koláč dánský sen

Konečně jsem se dostala k tomu uvařit si tady v Česku svůj oblíbený dánský koláč. Nedopadl sice tak excelentně jako z rukou Dánů, ale chuť byla zachována. Recept mám z jedné anglické stránky, takže pokud dáváte přednost angličtině, před mým výkladem tohoto receptu tak pokračujte sem .

Jak napsat pár slov o sobě na absolventský koncert

Uvedení do děje  Písemná maturita je za mnou a přijímačky těsně přede mnou. Člověk má pocit, že si sám pro sebe udělal klec, aby v blízké budoucnosti mohl pocítit svobodu plnými doušky. Je to čas kdy je třeba najít sílu vůle a do té klece se zamknout a studovat. V takové situaci očekáváte, že nejtěžší bude zapamatovat si poučky z kartografie, kontext ke Jménu růže a vypnout wifi. Jenže ejhle, on vás někdo právě teď požádá abyste sepsali pár řádek o sobě na absolventský koncert. A právě to je najednou nejtěžší. Kolize Budu - li pokračovat otázkou "Proč?" rozvinu tu menší úvahu, která by mohla skončit hlubokou existenciální krizí, což rozhodně nechci. Přejdu tedy k otázce "Jak?"

Zamość

Ranní poplach pro nás zřejmě nebyl dostatečným adrenalinem, protože jsme vyrazili pozdě na tramvaj. Angela měla jít s námi. Ještě se ráno ptala v kolik musíme vyjít. V devět ji nikde nebylo a mi musely vyrazit, neboť poslední možná tramvaj odjížděla 9:06 z 5 minut vzdálené zastávky. Na zastávku jsme doběhli jako dvě laňky a měli ještě dvě minuty na vydýchání. Po třech minutách tramvaj stále nikde. Appka na hledání spojů mi veselé hlásila odjel. Na zastávce byl jeden můj spolužák tak jsem se ho zeptala jestli už odjela. Ne. Nakonec jsme nastoupili to pět minut zpožděné tramvaje. Nedělalo mi to vrásky až do chvíle kdy jsem si uvědomila, že na muzyczne přestupujeme. Na zastávce přestupu jsme byli minutu po plánovaném odjezdu. Na zastávce nikdo nebyl začala jsem propadat panice. Naštěstí tahle tramvaj měla taky zpoždění. Na nádraží jsme byli v čas. Ve vlaku jsme se potkali s Hande ta bydlí n a jiných kolejích a tak jela zvlášť. Spletla si ale nádraží a tak musela dojet taxíkem z autobus...