Den 7

plán: úspěšně se začlenit mezi dánské studenty

realita: podivné ticho

Detaily:

Dnes jsme se měli účastnit prvního dne antidrogového projektu. Bylo nám slíbeno, že nám vždy někdo přeloží, o čem řečník mluví. Ne, že by to neudělali, ale věta typu „ Mluví o svých zkušenostech s drogami“ po dvaceti minutách přednášky mi přijde poněkud chabá.

Naštěstí se jen nemluvilo, v druhé části bylo do tématu vtaženo i diváctvo pomocí kvízu (který už mi přeložili celí). Byli tak některé podivné otázky (Kolik lidí z této třídy si myslíte, že dnes snídalo?) některé jasné (Jsi žena nebo muž?) a většina k tématu (Od kolika let se v Dánsku smí konzumovat alkohol?)

Po velké přestávce jsme se rozdělili do skupin. Každá se začala připravovat na prezentaci (která proběhne ve středu) o některé z drog. My jsme dostali extázi.

 Drogu uměle vyráběnou v podobě barevných tabletek (potravinářské barvivo). Nelze na ní získat fyzickou závislost, ale psychickou ano. Odstraňuje zábrany. Potlačuje pocit únavy a žízně. Vyvolává pocit štěstí. Říká se jí také droga lásky. Při předávkování může vést až k smrti celkovým vyčerpáním (kolaps organizmu), vlivem dehydratace … Muže také vyvolat některé psychické choroby. V minulosti se používala k léčbě depresí a autismu. A tak dále dalo by se o tom napsat hodně.

Lisa mi donesla A3 papíry. Odpoledne jsem se rozhodla pustit do kreslení. Nejbližší vhodný předmět byl květináč s kaktusy. Zjistila jsem, že je poměrně těžké nakreslit kaktus. U kreslení jsem se dívala na Doctora who obě dvě činnosti mě tak chytli, že jsem málem přišla pozdě na večeři.

Večeři vařil Jon (Lisin starší bratr). Měli jsme nějaké nudle s masem. Obyčejné ale dobré.